Článek
Západní Čechy jsou Lenčiným krajem. Narodila se tu, v Karlových Varech vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou a později si zde zřídila vlastní ateliér.
Ačkoli má její život dodneška nádech nezadržitelného pohybu kočovníka, který ji co chvíli odvádí na tuzemské i evropské výstavy, workshopy a sympozia, Lenka zůstává patriotkou.
O tom, že chce zůstat u svých kořenů v Karlových Varech, nikdy prý ani na chvíli nezapochybovala. Kdyby ale její mladší já nahlédlo do její dnešní domácnosti, určitě by se hodně divilo, jaký směr nabraly její původní vize o bydlení ve městě kaolinu.
Lenka Sárová Malíská
„Celé dětství jsem strávila v domě s velkou zahradou, kde bylo pořád co uklízet, opravovat, okopávat… Díky této zkušenosti jsem velmi rychle nabyla přesvědčení, že já takhle žít určitě nebudu. Proč donekonečna natírat plot, když jsou prázdniny, parné léto a kolem se nabízí spousta zajímavějších činností? Vysnila jsem si, že budu bydlet v centru města, v menším bytě, maximálně v 2+1, které se bude snadno uklízet a bude ode mne vyžadovat minimum pozornosti. Jak to dopadlo? Dnes bydlíme s manželem a dětmi v domě, který pro mě představuje plochu s 300 m2 k úklidu. Bydlení je to ale opravdu krásné. Nacházíme se v chráněné krajinné oblasti Slavkovského lesa a ke Svatošským skalám se dá krásně dojít pěšky nebo dojet na kole. Jen by to občas chtělo, abych měla já víc rukou anebo den víc než 24 hodin, abych si to mohla naplno užít,“ vypráví Lenka Sárová Malíská.
Variabilní neutralita
Království rodiny Sárových je součástí bloku řadových domků, které postavil Lenčin manžel a stavební inženýr v jednom. Zatímco on si vzal na starosti veškeré technické záležitosti od projektu až po vytápění tepelným čerpadlem nebo centrální vysavač, na Lence bylo plánování a zařizování interiéru.
„Chtěla jsem, aby celý prostor působil co nejjednodušeji. Pokud možno v neutrálních barvách a nejlépe v bílé, abych ho mohla neustále doplňovat a obměňovat obrazy. Protože maluji a jsem členkou krajské umělecké asociace, mám tu poměrně často hodně obrazů z všelijakých výstav, které tu nejen skladuji, ale i porůznu věším. Proto jsem chtěla, aby interiér fungoval jako neutrální prostředí, kde mohu cokoli a kdekoli instalovat.“
Otevřené možnosti
Interiér domu je se špetkou nadsázky koncipován jako tabula rasa připravená kdykoli změnit svou podobu nejen podle aktuálních uměleckých instalací, ale i podle potřeb rodiny.
Většina plochy přízemí je vyhrazena otevřenému obytnému prostoru, v němž plynule přechází obývací zóna se sezením a krbem v koutek s dětským nábytkem, kde si Lenčini synové hrají a malují. Odtud je pár kroků k jídelní části a kuchyni symbolicky oddělené barovým pultem.
Schodiště má kromě svého primárního účelu ještě dvě funkce. Pocitově uzavírá a zútulňuje obývací zónu a střeží rodinný krb.
Celý prostor je krásně světlý a vzdušný nejen díky neutrální paletě barev v odstínech bílé a šedé, ale i díky velkorysému prosklení stěny, za níž je zahrada.
Osobní zóna
A jaké je Lenčino nejoblíbenější místo doma? „Samozřejmě postel, protože spánku není nikdy dost. A pak suterén, kde mám svůj malý showroom a technické zázemí s fotostanem, kde si všechny věci sama fotím. To je moje zašívárna, kde si užívám klid zvlášť v noci, když naše dvě děti usnou.“
Podklad pro designérčinu tvorbu tvoří bílá výmalba volně přecházející v litou epoxidovou podlahu, s jejíž realizací si majitelé domu poměrně dost užili.
Vysoký strop v prostoru schodiště opticky stahuje šedá výmalba jedné stěny a porcelánové korunky spuštěné do různých výšek na transparentních lankách.
„Dělali jsme ji nadvakrát, protože před devíti lety, kdy jsme dům budovali, byla práce s pryskyřičnými podlahami u nás ještě v plenkách. Napoprvé se zkrátka řemeslníkům nepodařilo vytvořit správnou konzistenci a podlaha nám doslova plavala. Přesto bych neměnila. Podlaha, která se mimo jiné používá i na chirurgických sálech, je absolutně bezespárová a perfektně se udržuje.“
Neutrálně laděný dětský pokoj zútulnila proužkovaná tapeta v námořnickém stylu. Protože jsou kluci ve věku, kdy se jejich potřeby rychle mění, je jeho zařízení jednoduché a variabilní.
Z bílého základu místnosti vystupují masivní police, které Lenka vyrobila ze starých školních lavic, a industriálně laděné stolky s geometricky tvarovaným podnožím.
„Jsou to takové nedokonalé prototypy, které jsem navrhla pro svou expozici na Prague Design Weeku. Konstrukce stolků je vyrobená ze stavebních roksorů, které umožňují výměnu desky podle toho, na jaké barvě nebo materiálu potřebuji prezentovat své produkty.“
| Kdo tu žije |
|---|
| Lenka Sárová Malíská, 36 let, výtvarnice a designérka porcelánu. Studovala na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech a na Fakultě užitého umění a designu na UJEP v Ústí nad Labem. Maluje, kreslí a tvoří autorský design porcelánu. Pod její značkou Studio Malíská najdete stolní nádobí, ale i šperky nebo balicí papíry s autorskými motivy. S její prací se můžete setkávat na výstavních akcích, jako jsou pražský Dyzajn Market, DesignShaker či Prague Design Week, nebo v malých prodejních galeriích. Má manžela Jiřího, který pracuje v oblasti stavebnictví, dva syny Jiřího a Filipa a dva čtyřnohé společníky Vincenta a Lolu. |
Anna Martinková, www.modernibyt.cz
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.