Nebojte se netradičních a různě tvarovaných polic, interiéru dodají hravost

Pokulhávat by však neměly kvalita a praktické využití. Police je totiž především prostorem k ukládání věcí, které chceme mít na očích a rychle po ruce.

Policové systémy pokrývající celou zeď umístíme raději do velkého pokoje nebo výklenku menší místnosti. Snažíme se přitom vyhnout pocitu přesycenosti a dojmu, že stěna na nás padá.

Vybíráme subtilnější a barevně méně výrazné konstrukce. Ideální je střídání otevřených a uzavřených polic, dílců různých rozměrů i barev, které větší plochu opticky rozbíjejí.

Trendem jsou jednoduché systémy dvou masivních otevřených kruhových, čtvercových nebo obdélníkových ukládacích rámů v kombinaci s jednoduchou policí. Některé díly lze zavěsit nakřivo, čímž změníme dynamiku velké plochy. Jsou-li z masivních materiálů, volíme jich méně, lehkých může být na zdi více.

Ve větších místnostech policový díl oddělí dvě odlišně využívané zóny, třeba klidovou od pracovní. V takovém případě není nutné, abychom ho využívali z obou stran.

Když potřebujeme i přes rozdělení pokoje pustit do prostoru světlo, vybereme polici pouze s otevřenými dílci. Zajímavé jsou ale také kombinace plně otevřených a zavřených modulů po obou stranách policového dílu.

Rčení, že v jednoduchosti je krása, potvrzují nenápadné poličky různých délek, seskládané na zdi do stupínků, nebo policové rámy geometrických tvarů, které s uloženými dekorativními předměty vypadají jako 3D obrazy. Jsou vhodné na menší plochy.

Do malých místností se také hodí police z tvrzeného průhledného skla, vyniknou na stěnách s výraznou malbou či s tapetami s originálním potiskem.

Úkolem tzv. neviditelných polic je vzbudit dojem, že instalované předměty levitují. Neviditelné police na knihy stačí přichytit ke zdi dvěma vruty. Vtip je v uložení první knihy, jejíž spodní klopu zahákneme na malé háčky po obou stranách kořene neviditelné police. Polici následně do knihy shora zavřeme a na knihu již jen vrstvíme další výtisky.

Police svou barvou, vzory i jednoduchostí může splynout s odstínem malby, s obkladačkami. Například v kuchyni tak pozornost věnujeme vystavenému dekorativnímu nádobí.

Nejoblíbenějším materiálem pro police jsou stále dřevo masiv a dýha. V moderních interiérech nachází své místo tvrzené sklo. Mladí dávají přednost materiálům, jako jsou ratan, karton nebo pevná textilie, z nichž se vyrábějí závěsné vaky a čtvercové police s vyztuženou konstrukcí.

V dětském pokoji má své místo plast, který vedle skla a nerez oceli dominuje koupelnám i kuchyním.

Některé designové police instalujeme tak, aby vynikly jejich úchyty. Naopak skryté upevňující kování přichytí polici na stěnu tak, že vidíme jenom ji. Čím delší vrut, tím lépe, samozřejmě s ohledem na tloušťku podkladu. Do cihlové zdi použijeme vruty s průnikem aspoň 50 mm a plastové hmoždinky odpovídající velikosti. U sádrokartonu stačí hloubka 38 mm.

Klasickou konzolu uchycujeme delším ramenem k povrchu, na kratším rameni je polička. Lehké police snadno zavěsíme na ozdobné háčky, úchytné klipy, kožené pruhy.