Článek
Typicky renesanční stavbu tvoří tři (původně zřejmě 4) křídla kolem čtvercového nádvoří s arkádami.
Hlavní průčelí, orientované na východ, upoutá symetrickým monumentálním výrazem, umocněným centrálním hlavním portálem a nárožními věžemi.
Renesanční fasáda se sgrafity nese stopy barokních úprav, celý zámek korunuje jemná linie barokní mansardové střechy.
Alberto Di Stefano, původem z Říma, vystudoval dějiny architektury a restaurování památek a s rekonstrukcí velkých historických objektů má bohaté zkušenosti.
Zámek se tedy nemohl ocitnout v povolanějších rukách. Třebešice zakoupil spolu s přítelem v roce 2000 a od té doby mu postupně navrací jeho krásu.
„Když jsme tu byli poprvé, ztrácel se v džungli náletových stromů, vodní příkop byl zasypaný, stavba v dezolátním stavu byla zavalena haraburdím. Ale nádvoří s arkádami a sochou Panny Marie nás oslovilo svým jedinečným italským duchem, a proto jsme se rozhodli jej zachránit,“ vzpomíná na počátek dlouhé cesty.
První roky strávili odklízením odpadu a likvidací náletových porostů. Teprve při tom objevili původní vodní příkop a rozhodli se jej obnovit. Bylo nutné zavést vodu, kanalizaci, elektřinu, provést veškeré instalace včetně vytápění a opravit střechu, aby bylo zastaveno další chátrání. K tomu nejdůležitějšímu – „kulturní nadstavbě“ – přistoupili až po pár letech práce.
Cílem rekonstrukce bylo zachovat autentický ráz prostoru, který toho tolik prožil, a vytvořit neutrální prostředí pro jedinečné ubytování a také moderní výtvarná díla, která se zajímavě doplňují s historickými prvky.
V hlavním podlaží, hned za vstupním portálem, se nachází velká síň pro setkávání, koncerty, svatby, výstavy a další společenské události. Doplňuje ji snídaňová jídelna, prostory zázemí a na konci arkádového ochozu se nachází tzv. gotický pokoj, který reprezentuje nejstarší část objektu. V horním podlaží je řada dalších pokojů a také knihovna.
Příběhy přidávají hodnotu
Italští majitelé uplatnili při rekonstrukci poněkud jiný přístup, než je u nás obvyklé. Použili původní materiály, zachovali maximum prvků v původním stavu a doplnili je neutrálními úpravami tak, aby nenarušili historický ráz.
„V italské kultuře je filozoficky podloženo zachovat vše staré, včetně původních omítek, podlah, detailů oken. Nemá smysl nic přidávat ani nahrazovat původní prvky kopiemi, tím se ztrácí podstata. Patina vypráví příběhy, které jsou nedílnou součástí historické hodnoty,“ vysvětluje Alberto.
Okna musela být nahrazena novými, ale zůstalo zachováno původní dřevěné schodiště, pískovcová ostění a část starých dveří. Chybějící omítky na fasádě i v interiéru byly doplněny neutrální omítkou tak, aby vynikly historické fresky a sgrafita.
Zničené či chybějící podlahy nahradila světlá cementová stěrka, přibyly samozřejmě nové koupelny. Jediným viditelným novým architektonickým prvkem je právě koupelna u tzv. gotického pokoje, která vystupuje ze západní fasády zámku.
Kromě řady nepříjemných překvapení, která každá rekonstrukce přináší, se objevilo i jedno příjemné – východní průčelí zdobí atypické poloviční sluneční hodiny.
Veškerý zámecký mobiliář odvál bouřlivý chod dějin, nové vybavení interiérů tvoří zakoupený starožitný nábytek doplněný jednoduchými moderními kusy a výtvarnými instalacemi.
Každý apartmán je zařízen zcela originálně, vybrané vybavení a dekorace vás zavedou do dalekých krajů a různých historických období. Kromě již zmíněného gotického pokoje tu nabízí neopakovatelnou atmosféru i čínský pokoj, modrý či geografický apartmán.
Černobílý pokoj zařízený v prvorepublikovém stylu odkazuje na poslední majitele, kteří zámek obývali. Život na zámku připomenou dobové fotografie a dokumenty.
Prostředí zámku Třebešice si vás na první pohled podmaní svým jedinečným kouzlem. Z každého kouta tu vyzařuje mimořádný cit pro historii, architekturu a umění. Ruku v ruce s rekonstrukcí zámku probíhají úpravy rozlehlé zahrady.
Z historie i současnosti
Na místě stávala ve středověku gotická vodní tvrz obklopená vodním příkopem. Za husitských válek vystřídala řadu vlastníků. V 16. století, za panování rodu Maternů z Květnic, došlo k radikální přestavbě na renesanční zámek s arkádovým nádvořím, sgrafitovou fasádou a nárožními věžemi.
Tento dodnes zachovalý základ prošel další proměnou v pozdně barokním období (1718), kterou provedl tehdejší majitel Jaroslav Věžník. Byl zasypán vodní příkop, zámek získal dnešní mansardovou střechu a fasáda nové tympanony nad okny a nový hlavní portál. Původní dřevěný most byl nahrazen zděným se dvěma oblouky.
Koncem 18. století přešlo panství na dvě století do majetku rodu Chotků, zámek postupně začal sloužit pouze pro správní účely a začal chátrat. Naposledy byl obýván za první republiky.
V roce 1924 jej zakoupil jeho dřívější správce, agronom dr. Vojtěch Vraný, provedl rozsáhlou modernizaci a provozoval zde vzorovou farmu. Po druhé světové válce objekty využívalo zemědělské družstvo a začaly podléhat zkáze.
K posledním, nepříliš šťastným zásahům došlo v 90. letech minulého století, kdy byl zámek vrácen v restituci a vystřídal několik dalších majitelů.
Dnes si zde můžete objednat stylové ubytování, uspořádat svatbu, koncert, výstavu apod.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.