Článek
„Karlín je moje oblíbená čtvrť. Je to takové malé město samo pro sebe se vším všudy, co člověk pro příjemný život potřebuje mít po ruce, a to včetně showroomu Vladana Běhala, který se nachází nedaleko mého bytu.
Ačkoli v Karlíně trávím mnoho času, showroom nejdřív zaujal mou maminku. To bylo v době, kdy jsem byla v zahraničí na pracovní misi,“ vysvětluje cestu výběru architekta mladá žena, která již mnoho let pracuje pro OSN, a právě díky tomu má jistě odlišný pohled na život a nároky na bydlení.
Oblíbeným prvkem, který architekt rád používá, je lavice. Vybavení jídelní zóny je z dílny jeho studia. Stůl a lavice jsou z kartáčovaného olejovaného masivního dubu a patinovaného kovu, židle Bauhaus jsou z masivní borovice a patinovaného kovu.
„V té době jsem nebyla rozhodnutá, jestli se do lehké přestavby pustit svépomocí, nebo s pomocí architekta,“ dodává.
„Při první návštěvě showroomu mi Vladanův styl zcela sednul a po prvním setkání s ním jsem neměla pochyby, zda spolupracovat právě s jeho ateliérem.“
Jasná vize
„Měla jsem poměrně konkrétní představu, ale Vladan tomu dal jednotnost a nadčasovost. Během několika našich setkání jsme nejdřív zkoušeli zjistit, co je pro mě v bytě nejdůležitější, kde se zdržuji nejčastěji, jaké zóny využívám nejvíce, jaké jsou mé běžné rituály, a podle toho pak tvořil dispozici a rozvržení nábytku,“ říká majitelka bytu.
Prostor pro umístění knihovny s otevřenými policemi a pro klavír v rámci obytné zóny byl prioritou majitelky. Architekt je umístil jako stěžejní solitéry do výklenků zdi, která na sebe poutá pozornost povrchovou úpravou v podobě betonové stěrky (Oikos).
Byt byl původně řešen v dispozici 4+1, přestavbou se změnil na 2+kk ve velkorysém otevřeném konceptu s důrazem na vzdušnost a jednoduché linie. Podle majitelky byly schůzky a čas strávený s architektem konstruktivní. Dostala několik variant řešení, z čehož nejméně s jednou se naprosto ztotožnila.
Bazírovala pouze na několika detailech a přiznává, že architekt asi ve skrytu duše trpěl. Nakonec však všem jejím rozmarům vyhověl. Jednalo se například o otevřenou knihovnu, klavír v ústředním místě obývacího pokoje, hodně úložného prostoru v kuchyni či o mozaiku v koupelně.
Originálním prvkem v interiéru jsou bezesporu sítě, které velkoryse poskytují dostatečné množství denního světla spodnímu patru a nabízejí jednu z mnoha možností, jak si užívat chvíle domácího lenošení v netradičně řešeném pohodlí.
„V zásadě si myslím, že představu jsem měla hodně konkrétní a Vladan mi ji umožnil zrealizovat s praktickými doporučeními, která se od profesionála očekávají,“ dodává majitelka.
Žádné zbytečnosti
Kromě již zmíněné knihovny a klavíru si majitelka přála velkorysou postel s rámem sloužícím pro krátké posezení či odložení věcí, adekvátní šatní prostor a také stoly z masivu.
Při svých cestách si už dlouho pravidelně zapisovala prvky či nápady v prostorách, které ji zaujaly a které toužila ve svém budoucím bytě realizovat. Nejednalo se však o žádné zbytečnosti a maličkosti, které by na sebe poutaly zbytečnou pozornost.
„Díky své práci jsem dlouhodobě vystavována situacím, kde lidé žijí de facto z ničeho, určitě to ovlivňuje pohled na život a přístup k mnohému. Chtěla jsem co nejjednodušší bydlení,“ říká majitelka. Nadšená je ze schodiště, které nabízí nečekaný komfort. Je velmi pohodlné mimo jiné pro sezení se skleničkou při setkáních s přáteli. Právě schodiště je jedním z momentů, na které vzpomíná také architekt.
Z podlahové krytiny architekt nechal vyrobit nejen obklady, ale také méně tradiční prvky a nábytek jako například postel, jejíž design splňuje nároky majitelky. Přála si široký rám postele pro možnost občasného posezení či odkládání věcí.
„Schodiště byl oříšek, a současně jeden ze stěžejních prvků rekonstrukce. Původně zabíralo mnoho místa. Zvolili jsme tedy mlynářské schody, které jsme pokryli podlahovinou z obou stran. Co se nenarodilo zcela snadno, byl koncept zábradlí.
Původně jsme měli v plánu pracovat se sklem nebo s kovovou černou konstrukcí. Když jsem ale viděl, jak majitelka hledá a oceňuje každé minimální možné propojení s exteriérem, například tím, že jsme nechali kompletně vyrobit nové okno v jídelně, aby se dalo celé otevřít s nabídkou ‚jíst s pocitem posezení venku‘, napadlo nás použít na místo zábradlí sítě, na které si může lehnout a dívat se nově osazenými střešními okny na oblohu.“
Použití mozaiky v koupelně – s přáním majitelky bytu si architekt poradil celkem hravě, a to aniž by musel dělat kompromisy v použití materiálů. Dlažbu, která zaznívá na podlaze, nechal v továrně nařezat na malé čtverečky.
Také majitelka si užívá různá zákoutí a nečekané pohledy, které byt díky novému řešení poskytuje. S odstupem času je ráda, že šla do určitých nadstandardů. Na návraty domů z pracovních misí se neskutečně těší.
„Vzhledem k zadání kompletní rekonstrukce jsem si představil pouze prázdný prostor a myšlenky i nápady začaly přicházet okamžitě. Takhle to mám téměř vždy. Za to jsem své hlavě skutečně vděčný,“ prozrazuje architekt.
V industriálně koncipované koupelně dokonale ladí solitérní umyvadlo Tondo (Créer) z litého betonu.
Jak to vidí architekt
„Dostal jsem úkol kompletně zrekonstruovat byt tak, aby z něj měla majitelka skutečnou radost a potěšení a aby se jí vracelo z jejích náročných pracovních cest zpět do Čech s radostí.
Šikminy v interiéru nebyly překážkou ve využití prostoru typickém pro mezonetové byty. V horním patře architekt vytvořil adekvátně koncipovanou pracovnu, vybavil ji nábytkem na míru.
Na první pohled by se mohlo zdát, že šlo o jednoduchý úkol, neboť jsem si nemusel lámat hlavu s řešením dispozice, která by měla jednou sloužit k obývání rodiny s dětmi. Šlo o bydlení pro ‚mladou slečnu‘. Postupem času se však ukázalo, že má majitelka celkem vysoké nároky a jasnou představu. To jsem musel zohlednit. Výhodou bylo, že si moje studio vybrala na základě osobní návštěvy našeho showroomu. Viděla prostory, a díky tomu zjistila, co od nás může očekávat,“ říká autor interiéru.
„Pracuji v podstatě neustále s několika málo materiály, které téměř nikdy nejsem nucen obměňovat. Jsem vždy znovu nadšený z kombinace masivního dřeva, betonu, betonových stěrek a skla. Jedním z požadavků majitelky bylo použití mozaiky v koupelně. Představa přinášet do koupelny další prvek či materiál se mi nezamlouvala. Nechali jsme tedy dlažbu, která byla použita na pokládku podlahy, v továrně přímo v Itálii rozřezat na malé čtverečky a mozaiku jsme vyrobili přímo z ní,“ upozorňuje architekt na jednu z mnoha vychytávek a inovací, kterými realizaci obohatil.
„Nábytek a vybavení, které prodáváme, je nedílnou součástí našich projektů. Ty jsou na této symbióze do značné míry postaveny,“ komentuje na závěr.
Veronika Motyčková, www.modernibyt.cz
Může se vám hodit na Firmy.cz: