V Medově vile, podobně jako v dalších rodinných domech, na kterých tehdy Gočár pracoval, se architekt nejvíc přiblížil funkcionalistickému stylu generačně mladší vlny české architektury.

Stavba má železobetonovou a zděnou konstrukci. Její funkcionalistický styl se projevuje například bezozdobnou hlavní stranou, pásovým oknem nebo horizontálami střech a teras s pergolou.

Stavbu zdobí výrazná pásová okna.

Stavbu zdobí výrazná pásová okna.

FOTO: Jiří Podrazil

Především se ale v samotné podobě stavby navenek ukazuje složité vnitřní uspořádání domu, jeho funkční řešení. Sloužil totiž nejen pro bydlení manželů Medových a jejich tří dětí, byl zároveň i sídlem Medovy firmy, která fungovala jako zasilatelství látek. Tomuto účelu sloužilo přízemí domu.

Na nákresech je patrná snaha o funkčnost prostorů.

Na nákresech je patrná snaha o funkčnost prostorů.

FOTO: Archiv publikace Slavné vily kraje Vysočina

Vstup do vlastního bytu je v prvním patře. Jeho hlavním prostorem se stal velkorysý obývací pokoj s průběžným oknem po celé délce stěny. Zajímavým motivem je volně stojící železobetonový sloup.

Pocit ohromující rozlehlosti stavby je podpořen i vizuálním propojením s převýšenou halou. Její schodiště vede k hostinskému pokoji a terasám v druhém patře.

Stavba má jednoduché a nekomplikované tvary.

Stavba má jednoduché a nekomplikované tvary.

FOTO: Archiv publikace Slavné vily kraje Vysočina

Prostor je osvětlen do všech stran. Jen ložnice rodičů a dětí nabídly soukromí a uzavřenost. Zahrada za domem byla původně kultivovaně upravena a členěna pergolami, altánem a bazénem.

Díky výraznému prosklení je interiér hodně prosvětlen.

Díky výraznému prosklení je interiér hodně prosvětlen.

FOTO: Archiv publikace Slavné vily kraje Vysočina

Majitel vily Otakar Med strávil část války v koncentračním táboře, po komunistickém převratu o dům přišel a do přízemí bylo umístěno zdravotní středisko. Dožil se ale navrácení majetku. Jeho rodina se zasadila o nezbytné opravy.