Vlastní nádraží s parní lokomotivou je domovem snů všech mašinkářů

Nádraží místní postavili jako součást Velké severní dráhy v roce 1872, ovšem už v roce 1930 tam zrušili provoz pro osobní přepravu a od roku 1964 přestalo sloužit i pro nákladní dopravu.

Když dráha ukončila provoz stanice, koupil její budovy v sousedství žijící farmář a začal je využívat jako sídlo pro manažera. Díky tomu zůstalo nádraží po celou dobu své existence v obyvatelném stavu a spousta jeho rysů se zachovala v původní podobě.

Současní majitelé Scholesovi stanici od farmáře koupili v roce 1991. Stalo se tak samozřejmě na popud manžela, Johna Scholese, který je vlakovým nadšencem.

Svou ženu přemluvil k myšlence, že si spolu koupí vlakové nádraží, poté, co přestali pracovat v pohřebnictví a odešli do důchodu.

Interiér nádraží je proměněn tak, aby fungoval jako rodinný dům. Kromě velké společenské místnosti, sdružující klasicky obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, je v domě trojice soukromých ložnic, čtyři koupelny a toalety a pět dalších místností určených pro společný život obyvatel.

K nádraží náleží pozemek o výměře necelých 5000 čtverečních metrů. Na něm stojí mj. stodola a depo pro již zmiňovanou parní lokomotivu „Elisabeth”. Ta byla vyrobena v roce 1924.

Současní majitelé se s nádražím neloučí právě rádi. Přibývající léta a touha být co nejblíže svým vnoučatům je ovšem donutily vzdát se svého romantického domova a nabídnout jej k prodeji.