Architekt, malíř a učitel Josef Skřivánek nešel po vzniku samostatného českého státu cestou národního dekorativismu s optimismem sršící barevností, ale upnul se k představě oživení stavební kultury české renesance.

O to se snažil i architekt Antonín Wiehl a jeho stoupenci z konce 19. století.

Fasádu stavby krášlí nástěnná technika sgrafito.

Fasádu stavby krášlí nástěnná technika sgrafito.

FOTO: autorský tým Slavné vily Pardubického kraje

Charakteristickými rysy Skřivánkových staveb finančních úřadů a státních institucí se staly sokly s vystouplými plastickými kvádry, sgrafitované fasády pokryté slogany a prvky opticky zvětšující fasádu.

Vilu krášlí prostorné lodžije.

Vilu krášlí prostorné lodžie.

FOTO: autorský tým Slavné vily Pardubického kraje

Pražský i vídeňský projektant v té době uplatnil svůj retro styl i na dvou soukromých zakázkách, postavených v letech 1923–1924. Šlo o vilu právníka Eduarda Šrota v Olomouci a rodinný dům majitele žulových lomů Jiřího Matuly v Hlinsku ve východních Čechách.

Architekt si oblíbil dekorování fasády sgrafitem

Oba domy spojuje řada stejných rysů. Jde hlavně o střechu s řadou vikýřů, sgrafita se stylizovanými psaníčky nebo otevřené patrové lodžie na jednom z kratších boků domu.

Vstup do vily je řešen poměrně nenápadně.

Vstup do vily je řešen poměrně nenápadně.

FOTO: autorský tým Slavné vily Pardubického kraje

Stavby mají panslovanské prvky, které mají zdůraznit slovanskou vzájemnost národů. Podobnost je i v dispozičním řešení, předně v netradičně posazeném schodišti do nároží.