Hlavní obsah

Opravu starožitného nábytku raději svěřte odborníkovi

Právo, Karolina Černá

Zpestření interiéru starožitnými čalouněnými křesly a pohovkami je dnes v módě. Ať už je zakoupíme v antiku, nebo zdědíme po předcích, málokdy bývají v dobrém stavu. Co s tím?

Foto: PELICH & SYNOVÉ (5x)

Díky čalouníkovi je ze staré lavice umělecký kousek, který takto může vypadat i 30 let.

Článek

Kvalitní čalounění vydrží podle typu 20 až 30 let. V průběhu let potah ztrácí pevnost, snadno se prodírá, špiní se. Také pružiny nepruží a mění původní sklon. Zub času se podepisuje i na výplni sedacích a opěrných částí. Začne se tzv. rozlézat, vytváří hrudky a propady.

Dřevěná kostra nábytku vydrží bez újmy při běžném užívání poměrně dlouho, přesto často volá po speciálním ošetření.

Výběr odborníků

Záleží-li nám na kvalitní opravě starožitného nábytku, hledáme certifikované řemeslníky se zkušenostmi s opravou uměleckých kousků z hradů, zámků a klášterů. V takovém případě je jistota kvalifikovaně odvedené práce téměř stoprocentní.

Vyplatí se čalouník spolupracující s truhlářem, který dřevěnou kostru nábytku opraví a ozdraví. Kvůli spojům v kostře je někdy zapotřebí i umělecký kovář.

Foto: PELICH & SYNOVÉ

Starožitná lavice byla v zoufalém stavu. A to už si jednou opravou v minulosti prošla.

Čalouník by měl být schopen nabídnout dostatečné množství potahových materiálů od dodavatele kvalitních látek. Kvalitní přitom neznamená nejdražší. Důležité jsou pevná osnova, větší hustota látky a gramáž.

Potahem může být syntetika, kůže, len, bavlna. Ze semiše by po přejetí nehtem neměly vypadávat žmolky, z plátna se nesmí uvolňovat nitě.

Poctivý čalouník před vlastní opravou určí orientační cenu celé zakázky. Záleží na jakosti a typu všech použitých materiálů a na pracovním postupu. Některé firmy v případech dražších starožitných kusů zaručují i zabezpečené uschování po dobu opravy, za což si také připlatíme. Rozhodně např. u kompletní opravy pohovky počítáme s desítkami tisíc korun.

O dřevo se stará truhlář

Stav dřevěné kostry starožitného nábytku může být různý: od rozklížení, ztráty barev a popraskaného laku až po téměř fatální zničení plísněmi, houbami, červotoči, tesaříky, navíc s chybějícími kusy.

Foto: PELICH & SYNOVÉ

Lavice ztratila většinu nohou a z jedné strany chyběla opěrka - to byla výzva pro truhláře. S vypadanými a zničenými popruhy i péry se vypořádal čalouník.

Truhlář musí konstrukci rozložit. Chybějící kusy (nohy, opěrky) nahradí novými ze stejného druhu dřeva, jako byly původní. Pokud měly vrypy, plastické a barevné zdobení, zhotoví je také.

Napadené dřevo je nutné ošetřit. Vajíčka dřevokazného hmyzu obvykle přežijí chemické ošetření. Proto je dobré využít ionizující záření, které nepoškodí polychromie ani zlacení, vše živé však zničí.

Po záření následuje restaurátorské ošetření látkami, které brání návratu škůdců. Sklo je však vhodné z ozařovaných předmětů vyjmout, v opačném případě by nenávratně ztmavlo.

Oprava čalounění

Prvním krokem čalouníka je připevnění popruhů ke kostře nábytku v sedacích a opěrných místech. Popruhy prošívá a přidělává sešívačkou. Na ně poté speciální jehlou našije pružiny, které svazuje. Určí tak jejich sklon nutný k vytvoření žádoucího tvaru křesla nebo divanu. Poté už musejí pouze pružit, nesmějí se posunovat.

Foto: PELICH & SYNOVÉ

Po odkrytí opěradla se podle původní dřevěné konstrukce zjistilo, že opěrné části byly tři, nikoli jedna velká, jak se bezprostředně po odkrytí potahu zdálo.

Výplňovým materiálem sedacích a opěrných míst mohou být upravené koňské žíně (spařené, cupované a spletené do provazců) nebo africká tráva, koudel (odpad ze lnu). Tyto materiály lze kvůli nižší ceně nahradit molitanem, ale umělecký čalouník s molitanem nepracuje rád, protože k historickému nábytku prostě nepatří.

Na péra čalouník položí část výplňového materiálu. Na něj pak přišije plátno, jutu a znovu pokládá výplňový materiál, jehož silnější vrstvou určuje základní tvar sedáku, opěrek. Na materiál pak přichytí řidší jutu, přes niž ho prošitím fixuje, takže drží na místě a nevytváří shluky.

Foto: PELICH & SYNOVÉ

Dobrý čalouník pomůže s výběrem potahové látky, s kvalitou i vzorem odpovídajícím typu nábytku i v souvislosti s interiérem, v němž bude umístěn.

Po prošití výplně se na jutu v menší vrstvě přidají žíně či tráva, čalounická vata (odpad z bavlny), aby materiál nepronikal skrze látku. Následuje přikrytí tzv. pikýrem (režné, bavlněné nebo viskózové plátno). Pikýr je třeba řádně vyšponovat, přibít a přichytit ke kostře. Na něj konečně přijde potahová látka, kterou čalouník obvykle přibije ke kostře nábytku.

Moderní čalounění

Spoléhá nejvíce na imitace kůže a umělé povrchy, které se snadno udržují. Výplní čalouněného nábytku bývá molitan nebo tzv. líná pěna.

Foto: KIKA

Sedací souprava Mister, korpus imitace kůže, sedák a polštáře látka. Rozměr 240 x 155 cm za 11 999 Kč

Čalouněné mohou být i dveře.

Foto: KN NÁBYTEK

Čalouněný noční stolek z masivního dřeva, které je očalouněné ekokůží. Rozměry 41 x 47 x 55 cm. Cena od 2370 Kč

Čištění

Při čištění respektujeme vlastnosti potahového materiálu. Je chyba likvidovat skvrnu vlhkým hadříkem. Tím se špína dostane ještě hlouběji do látky. Speciální parní vysavač dostane špínu pryč.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Ošetříme jím nejen skvrnu, ale celou plochu. Odstranění většího znečištění nechme na odborníkovi. Podle typu a míry znečištění stojí zásah od 600 Kč na jedno sedací místo.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám