Bílí švýcarští ovčáci mají původ v bílých německých ovčácích. Bílí jedinci se totiž občas rodili už od počátku existence plemene německých ovčáků. V dobách, kdy nebyl nijak kodifikován standard tohoto plemene, to nebyl problém.

Začátkem minulého století se ale začala rozvíjet čistokrevná plemenitba na základě pevně stanovených standardů a bílí němečtí ovčáci byli z tohoto chovu vyřazováni. A to i přesto, že byli velice oblíbeni i aristokracií, například na habsburském dvoře.

Bělouše si oblíbili v minulosti i na šlechtických dvorech.

Bělouše si oblíbili v minulosti i na šlechtických dvorech.

FOTO: Lenka Trajová

Samostatný chov jen bílých ovčáků se tak přestěhoval za oceán a dlouhá desetiletí byli tito psi známí jako kanadsko-američtí bílí ovčáci. Nová kapitola plemene se začala psát v roce 1970, kdy plemeno začali chovat ve Švýcarsku. Proto nakonec byli v roce 2002 tito bílí fešáci předběžně uznáni mezinárodní kynologickou organizací FCI pod názvem bílý švýcarský ovčák. V Česku bílé ovčáky chováme od roku 1991.

Nejen rodinný pes

Obliba bílého švýcarského ovčáka spočívá nejen v jeho atraktivním zbarvení, ale především v tom, jakou má povahu. Je to skvělý rodinný pes a současně se hodí i pro výcvik a kynologické sporty. Při dobrém vedení a výchově je to pes snadno ovladatelný.

Se svou přátelskou společenskou povahou jsou vhodní i pro spoustu kynologických sportů. Je ovšem potřeba umět správně a včas rozpoznat vlohy konkrétního jedince.

Se svou přátelskou společenskou povahou jsou vhodní i pro spoustu kynologických sportů. Je ovšem potřeba umět správně a včas rozpoznat vlohy konkrétního jedince.

FOTO: Karin Rohanová

„Bílý švýcarský ovčák je vhodný pro každého, kdo hledá aktivního společníka do rodiny,“ říká chovatelka bílých ovčáků Lenka Trajová a pokračuje: „Není to plemeno vhodné k lidem, kteří na něj budou mít málo času a pořizují si ho s tím, že mají velkou zahradu a tam se zabaví. Ne, nezabaví, a pokud ano, tak často nežádoucí činností. Je to plemeno společenské, které potřebuje kontakt s lidmi.“

Právě pro svou přátelskou a nekonfliktní povahu se ale toto plemeno moc nehodí například pro hlídání objektů nebo strážní službu.

Kde a jak si ho pořídit

Stejně jako u všech ostatních plemen, i u bílého ovčáka platí, že kupovat psa bez průkazu původu je koupě zajíce v pytli. Nejlepší je oslovit několik registrovaných chovatelů a navštívit je.

„Správného chovatele poznáte i podle toho, že mu záleží na osudu štěněte, i na štěstí a spokojenosti majitele,“ říká Markéta Schwarzová, která je nejen chovatelkou, ale i majitelkou celé smečky bílých švýcarských ovčáků. „Většinou vám takový chovatel bude nabízet i poradenskou činnost do budoucna,“ ujišťuje.

Bělouš je ideálním rodinným psem a skvěle si bude rozumět s dětmi. Přesto je nelze nechávat nikdy spolu o samotě bez dozoru.

Bělouš je ideálním rodinným psem a skvěle si bude rozumět s dětmi. Přesto je nelze nechávat nikdy spolu o samotě bez dozoru.

FOTO: Karin Rohanová

Průkaz původu sice nikomu stoprocentně nezajistí zdraví psa, ale s tímto papírem má nový majitel jistotu, že ze štěněte nevyroste kříženec nebo úplně jiné plemeno.

Dospělého psa, nebo štěně?

Pořídit si už dospělého psa není na škodu, ale samozřejmě je vždy lepší si psa vychovat od štěněte. Tak má majitel jistotu, že lépe zná jeho reakce na různé situace a pes se také lépe přizpůsobí životnímu rytmu jeho rodiny.

Seznam registrovaných chovatelů je veřejně přístupný na stránkách Klubu bílého ovčáka, který chov plemene v ČR zastřešuje.

Výcvik a sport

Stejně jako u každého jiného plemene je úplným základem dobrá socializace psa, která začíná v raném štěněcím věku, tedy už u chovatele. Socializace znamená, že pes ví, jaká jsou pravidla jak v lidské (rodina), tak psí smečce.

Ve věku okolo šesti měsíců už je dobré začít se základním výcvikem. A pak už jen záleží na tom, čemu se kdo chce se svým „běloušem“, jak plemeni často jeho majitelé říkají, věnovat.

Také z bělouše lze vycvičit zapáleného sportovce.

Také z bělouše lze vycvičit zapáleného sportovce.

FOTO: Lenka Trajová

„Bělouš se sice naučí prakticky všechno, ale v rámci svých možností, které je třeba rozpoznat a umět s nimi pracovat. Není to pes vhodný na dril, je velmi citlivý a není tak tvrdý jako německý ovčák,“ upozorňuje Karin Rohanová, která bílé ovčáky chová, cvičí s nimi a fotí je, s tím, že výcvik se musí přizpůsobovat jeho možnostem, genetické výbavě a vždy musí být dělán pozitivní metodou.

„Pokud rozpoznáte dispozice svého bělouše, máte velikou naději být v konkrétním sportu velmi úspěšní. V opačném případě s vámi bělouš sice bude spolupracovat, ale jen proto, že to chcete vy a výsledky nebudou vrcholové.“

Mezi bílými švýcarskými ovčáky jsou výborní stopaři nebo záchranáři. Ale využívají se s úspěchem také pro canisterapii. Prostě i tady platí, že každý pes je individualita a je jen na jeho majiteli, jaké vlohy v něm objeví a využije.

Zdraví a péče

Velmi důležitá je péče o srst. Existují psi se srstí dlouhou a polodlouhou. Ale kupodivu ani ta dlouhá není takovým problémem, jak se může zdát, a to i přes choulostivou bílou barvu.

Samozřejmě, pokud se pes na procházce vyválí v bahně, svou původní barvu ztratí. Ale jen přechodně, protože má tzv. samočisticí srst, a pokud ho necháte obaleného bahnem do druhého dne, opět najdete krásně bílého psa. Skutečně nutná údržba srsti připadá v úvahu jen v době línání.

Bílí švýcarští ovčáci mají samočistící srst. S většinou běžných nečistot si hravě poradí proto sami.

Bílí švýcarští ovčáci mají samočisticí srst. S většinou běžných nečistot si hravě poradí sami.

FOTO: Karin Rohanová

„Plemeno má dlouhou a polodlouhou délku srsti, ale na údržbu to vychází tak nějak nastejno,“ vysvětluje Lenka Trajová. „Vyčesat se musí více v době línání a v bytě jsou samozřejmě bílé psí chlupy hodně vidět,“ varuje.

Pokud jde o další péči, je stejná jako u jiných podobných plemen. Bílý švýcarský ovčák vychází z ovčáka německého, má tak i podobné dědičné zátěže. Především je to dysplazie kyčelních resp. loketních kloubů. Právě proto je důležité nepořizovat si zvířata z neregistrovaných chovů. V chovu psů s průkazem původu se psi povinně na tyto dvě choroby vyšetřují a chovatelé se snaží jejich vliv co nejvíce eliminovat.

Krmení, krmení, krmení

Pes je šelma, tedy jeho hlavní složkou potravy by mělo být maso, kosti a vnitřnosti. Dnes je samozřejmě na trhu i plno průmyslově vyráběných suchých krmiv, s nimiž se na první pohled majitelům krmí jednodušším způsobem, ale často je takové ulehčení práce i příčinou problémů s metabolismem. Ty se nevyhýbají ani bílým švýcarským ovčákům.

„Všeobecně je bílý ovčák velmi zdravý, nicméně některé problémy ho potkávají častěji než jiná plemena,“ upozorňuje Markéta Schwarzová a doplňuje: „Nejčastěji se jedná o nějakou potravní intoleranci, kdy je v krmivu obsažena složka, která jedinci způsobuje zažívací problémy. Majitelé pak přecházejí k syrové stravě, kde mohou danou složku ze stravy vyloučit. Já sama si myslím, že to je velmi dobře, protože komerčně vyráběná krmiva mohou mít i souvislost s nárůstem nádorů u psů staršího věku.“

Díky tomu, že dnes mnoho chovatelů nechává své psy dobrovolně testovat na různé další choroby, výskyt těchto onemocnění se úspěšně snižuje. Nejčastěji se testuje na lékovou rezistenci a degenerativní poškození páteře, hluchotu, oční vady, vady srdce a další. Zdraví bílí ovčáci se dožívají běžně až 15 let.

Pro koho se hodí

Bílý švýcarský ovčák se hodí pro lidi aktivní, kteří jsou ochotni naslouchat potřebám tohoto vysoce inteligentního plemene. Je to bezvadný parťák pro rodinu i k malým dětem. Ovšem i tady platí, že je třeba mít vždy psa a dítě pod kontrolou. Nikdy by neměli zůstat spolu sami.

Protože bílí fešáci vyžadují společnost a kontakt s člověkem, není to plemeno vhodné pro lidi, u kterých je pes převážnou část dne doma sám, bez závislosti na velikosti výběhu.

Bílí švýcarští ovčáci potřebují především společnost. Sami na zahradě se nezabaví. Zato například na výletech s rodinou budou spokojení.

Bílí švýcarští ovčáci potřebují především společnost. Sami se na zahradě nezabaví. Zato například na výletech s rodinou budou spokojení.

FOTO: Lenka Trajová

Jako většina jiných plemen nepatří do rukou lidem nervově labilním, cholerickým a těm, kteří nejsou schopni rozumět jeho potřebám. Dobře vedený bílý švýcarský ovčák je ale vždy všestranný pes a člen rodiny, který má rád lidi, je skvělým parťákem, mazlíkem i výborným sportovcem.