Sprchový kout má být pohodlný, praktický a především bezpečný

Řešíme velikost sprchového koutu, rozhodujeme se, zda dát přednost posuvnému systému otevírání dveří před klasicky otočným. Přemýšlíme také nad tvarem vaniček, o typu konstrukcí a zasklení. Zkrátka hledáme sprchový kout, který dokonale vyhovuje právě nám.

Výběr sprchového koutu nás do jisté míry limituje velikostí koupelny. Jeho rozměr bude to první, od čeho začneme.

Na trhu se nabízí standardně kouty od minivelikosti 75 x 75 cm až po 90 x 200 cm, ale není problém mít jakýkoliv rozměr, vyrobený jako atyp na míru. Samozřejmě je vždy dobré mít kout větší, sprchování je pak pohodlnější, bezpečnější.

Při plánování myslíme i na bezpečný vstup a výstup do prostoru, stejně jako na způsob otevírání dveří (nesmí nás omezovat, ani nikde narážet). Svoji roli hraje i tvar koupelny. Výhodou jsou tři pevné stěny, kdy je možné sprchový kout zapustit do niky a vybavit ho pouze čelními dveřmi.

Vzhled samotného sprchového koutu ovlivní typ konstrukce. Možnosti máme tři: první je tzv. bezrámový typ, kdy stěny sprchy tvoří pouze bezpečnostní sklo, panty. Sprcha působí subtilně, je designově vyladěná.

Další je půlrámová konstrukce, kde chybí svislé vnitřní profily.

Nejrozšířenější je ale celorámová konstrukce, v níž jsou skla zasazena do profilu po celém svém obvodu. Sprchový kout je odolný a vydrží i méně slušné zacházení.

Co je nejpoužívanější část sprchového koutu a musí opravdu vydržet hodně? Určitě dveře, které jsou nejrizikovějším místem. A proto na nich nešetříme, jinak se budou zadrhávat, nemusí dobře těsnit, rychle se opotřebí a dlouho nevydrží.

Nejoblíbenější je posuvný způsob, protože šetří místo v koupelně. Aby dveře dobře „pracovaly“, musí být vybavené kvalitními pojezdy. Kolečka mají mít v průměru nejméně 2 cm a mají být osazena bezúdržbovými ložisky. Osvědčený je i patentovaný systém AntiBlock, který místo koleček využívá kluzák (dveře nedrhnou a nekříží se), oceníme i tichý chod.

Zalamovací systém: výhodou je velikost vstupu. I při minimální šířce koutu 70 cm dveře zajistí půlmetrový vstup. Navíc zalamování směrem dovnitř zamezí odkapávání vody na podlahu. Ale je třeba myslet i na větší hloubku koutu.

Pivotový systém: dveře jsou usazené v otočném čepu, otevírají se směrem ven a kapky stékají na podlahu. Dáváme pozor, aby dveře nenarazily do umyvadla, koupelnového nábytku. Na pohled působí lehce, protože nemají mnoho svislých profilů.

Pantový systém: panty jsou zabudované ve skle, které má být nejlépe bezpečnostní kalené. Důležité jsou celomosazné panty s kvalitním chromováním. Jak poznáme pravé celomosazné od plastových (které mají pouze chromovou povrchovou úpravu)? Stačí poklepat mincí. Hned poznáme kovový zvuk od jakoby dutého plastového.

Samotné dveře mají výplně z plastu, nebo skla. Plast je levnější, neváže na sebe vodní kámen a lépe se udržuje. Kalené sklo je luxusnější a jeho povrchová úprava (třeba tzv. AntiCalc) ulehčuje práci při údržbě, protože brání vytváření usazenin a nehezkých map na skle.

Sklo může být průzračné nebo kouřové, broušené, s nejrůznějšími ornamenty. Plast vybíráme vždy silnější, tenkostěnný totiž dlouho nevydrží. Plast může být např. matný, s efektem stékajících kapek, se vzorem proužku, rastrovaný.

Vaničky nabízejí mnoho tvarů, liší se i velikostí a hloubkou. Mohou být ve tvaru čtverce, obdélníku, čtvrtkruhu, záleží, co nám prostor dovolí. Některé jsou hluboké i 28 cm a malé děti se v nich mohou bezpečně koupat. Z materiálu lze vybrat klasický akrylát, smalt, keramiku nebo litý mramor.

K dražším patří litý mramor a keramika, levnější je akrylát. Ale i u něho je velký kvalitativní rozptyl. Na trhu jsou odolné lité akryláty, zpevněné sklolaminátem, které hodně vydrží. Odtokový žlab z nerezu je téměř neviditelný, designově neruší, ale je nutné podlahu dobře vyspádovat. Je to dražší řešení, cena nejlevnějšího nerez žlabu začíná zhruba na 3000 Kč.

Vnitřní prostor sprchy lze individuálně vybavit, třeba sklopným sedátkem a madly, která přispívají k větší bezpečnosti. Posledním a nejdůležitějším prvkem je vodovodní baterie.

Praktické jsou termostatické armatury, které šetří vodu a energii, ale hlavně jsou mnohem bezpečnější (vhodné pro seniory a rodiny s dětmi). Z baterie vždy vytéká voda o teplotě, kterou jsme nastavili, a my se neopaříme (ideální je 38 °C).

Do menších sprchových koutů volíme tzv. podomítkové baterie, jež nevyčnívají, a my se jim nemusíme vyhýbat. Výběr baterií na trhu je pestrý, milovníci sprchování určitě investují do různých masážních trysek. Sprchový kout lze vybavit i tureckou lázní.