Hlavní obsah
K domu byla přistavěna novými majiteli koupelna a o pár metrů dál do zahrady i dvě dílny. Vzniklo tak i zastřešené zápraží s posezením a obřím sušákem na prádlo. Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Součástí prvorepublikové vilky nožíře Jaroslava Brixiho je dílna a kovárna

Vykovat lovecký nůž ze speciální slitiny, který se neztupí, ani když s ním seknete do jiného kovu, mnoho lidí na světě neumí. V Mohelnici u Olomouce jsme jednoho takového specialistu navštívili. Jaroslav Brixi má dílnu na zahradě hned u zrenovované vilky, a když není někde v přírodě s kamarády, je většinou právě tam.

K domu byla přistavěna novými majiteli koupelna a o pár metrů dál do zahrady i dvě dílny. Vzniklo tak i zastřešené zápraží s posezením a obřím sušákem na prádlo. Foto: Zdeněk Smíšek, Právo
Součástí prvorepublikové vilky nožíře Jaroslava Brixiho je dílna a kovárna

Když se svou rodinou koupil v roce 1975 dům v Mohelnici - v poklidné ulici příznačně pojmenované Zahradní - soustředil své úsilí hlavně na výstavbu dnešní dílny, která měla být původně i garáží pro vysněné veterány.

Protože se tehdy věnoval i závodnímu vzpírání, postavil si vysoký strop, aby tam mohl zvedat činky nad hlavu. Jaká prozřetelnost! Dnes prostor vyhovuje normám pro provoz dílen!

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Mezi knihovnou a kovadlinou

Místo vedle domu se našemu hostiteli vůbec hodí. „Rád sbírám staré věci. Od jízdních kol, přes vojenské helmy až po plechové hračky,“ usmívá se pan Jaroslav a přidává ještě vzpomínku, jak utratil za první stroj - frézu - třicet tisíc ušetřených pro dceru na svatbu.

„Manželka se nejdřív zhrozila, ale vysvětlil jsem jí, že jestli se zadaří, tak ten stroj vydělá mnohonásobně více, a když ne, tak zas o tolik nepřijdeme. Dnes manželka šije z kůží ozdobné pochvy na nože a syn tradiční eskymáckou metodou zdobí rukojeti.“ Nože si dnes u něho objednávají prezidenti (pro jiné prezidenty), generálové, myslivci, cestovatelé i trampové a kamarádi.

I on se rád proměňuje v zálesáka, ale to neznamená, že by s chutí nepobyl doma v křesle. Nejlépe s knihou ze své rozsáhlé knihovny v obývacím pokoji. Pohoda domova jej těší, stejně jako hlídání vnuka. Nástrojaře, kterým se vyučil v zaniklé Tesle Litovel, v sobě nezapře ani jako domácí kutil.

Pod velkou pergolu s vysokým stropem mezi domem a dílnou vytvořil masivní rám na sušení prádla. Systémem kladek a táhel se snadno vytáhne pod průsvitný strop. Prádlo tak nezabírá místo pro posezení a ještě rychleji pod rozpálenou střechou uschne!

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Srdcová záležitost

Rodák z Jablonce během pětašedesáti let stihl zažít mnohé. „Moje maminka zdědila po tetě barák v Litovli, tak jsme se přestěhovali a já se tam vyučil. Jako živnostníkův synek jsem se na nějakou školu nehodil. A když jsem pak viděl, že do té doby úspěšná továrna na gramofony po revoluci nepřežije, šel jsem v roce 1992 na volnou nohu a začal se věnovat naplno svému dosavadnímu, celoživotnímu koníčku.

Tento dům je postavený někdy ve dvacátých letech a pro mne nějaký příběh ani nemá. Moje srdcová záležitost, jak říkám „Postřižiny“, je vzpomínka na dětství u dědy, který měl - než mu to sebrali a zbourali - pekařství i maštale pro koně. Ty už jsem tam nezažil, ale dodnes cítím vůni, jak v létě pražilo slunce do térových střech. Kdyby komunisti nelikvidovali živnostníky, byl by ze mě buď pekař, nebo řezník po druhém dědovi. Dnes mohu říci, že jsem se svým životem spokojený.“

Prvorepublikovou vilku zdobí nová fasáda, ale vnitřní dispozice se nijak zvlášť neproměnila.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

V současné době je pan Brixi členem belgické nožířské asociace B. K. S a v roce 2003 byl pozván do USA, kde předváděl kování nožů z oceli D2, práškových ocelí a svářkových damašků.

Jaroslav Brixi v dílně a ve vedlejší kovárně vytváří poctivě - a jak dodává - srdcem kované nože zhotovené podle starých kovářských a nožířských technologií, z těch nejkvalitnějších ocelí.

Království pána domu.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

„Používám metodu trojnásobného kování. Na výrobu nožů, které mají sloužit v extrémních podmínkách, používám nejraději ocel D2, oceli wolframové či práškové oceli s vysokým obsahem kobaltu a wolframu. Pracuji i s damašenskou ocelí vlastní výroby.“

Nad výhní má rukou napsáno: Oheň nic neodpouští.

Rukojeti jedinečných nožů jsou pouze z přírodních materiálů jako paroh, kost, rohovina, vzácná dřeva.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Výlety a návraty

V přízemí domu, s hlavním vstupem z předzahrádky i s nejvyužívanějšími dveřmi do zahrady a k dílně, je prostorná kuchyň s jídelním stolem uprostřed a vedle obývací pokoj - knihovna.

Po schodech obložených dřevem se stoupá do pokojů v podkroví. Zábradlí zdobí jezdecké sedlo.

Kuchyňská linka je podél dvou stěn, třetí má okno do zahrady.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Hlavním nábytkem v obýváku je funkční a přeplněná knihovna.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Vyjížďky na koních patří k oblíbeným chvílím většiny členů rodiny. Hlavně dcery. Jaroslav Brixi má i dnes rád pánské jízdy. Přinejmenším jednou za rok (ale i na sněhu a v mrazu) se schází v dřevěném srubu se stejnými kamarády rozličných profesí - od řemeslníků po lékaře. Převléknou se za zálesáky a je jim dobře.

A stejně tak rád se vrací ke kovadlině, kde má další srdeční záležitost pod svou kontrolou a bez vnějších vlivů a stresů.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Na rozloučenou mi ještě ukázal, jak svým nožem jedním švihnutím dokáže rozpůlit stojící plechovku od piva.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků