Hlavní obsah

Písničkář Záviš může na svou chatu i pěšky

Právo, Zdeněk Smíšek

Znojemský písničkář a básník Záviš bydlí v rodinné vilce od narození. Poslední roky je jeho královstvím podkroví, maminka vládne v přízemí. S kytarou jezdí za posluchači po celé republice a potřebu odpočinku i seberealizace jiného druhu ukájí také stavbou dřevěného domku v zahradní kolonii na břehu Dyje.

Foto: Milan Malíček, Právo

Dřevěný domek u Dyje je na vysokých kamenných základech. Případná povodeň proteče pozemkem.

Článek

„Jsem pořád někde pryč, ale je to tu můj domov, přesně tak. A mám tady klid. Mámě je dvaaosmdesát a v přízemí má velký byt. Já jsem si tu zařídil bývalou půdu. Vznikl tu samostatný byt i s kuchyní a vším ostatním. Je to barák starý skoro sto let a líbí se mi právě jeho členitost.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Milan Smrčka už řadu let píše a zpívá pod jménem Záviš.

Prostor v podkroví je dnes využit v každém koutě a z prvního podlaží vedou ještě schůdky úplně pod střechu, kde mohou třeba přespávat návštěvy.

Dvě varianty

Na druhé straně Znojma - od trvalého bydliště pár minut autem nebo po hodinové procházce přes krásné historické centrum města a podél řeky - se rodí Závišův stát ve státě. Koupí kupodivu opuštěného, prostorného pozemku si zajistil další program na mnoho let.

Nespokojuje se jen s výstavbou dřevěného domku, ale i se zásadním založením zahrady, přes kterou protéká potůček - přítok do budovaného rybníčku. I ryby se chystá nasadit! Pár metrů za plotem a příjezdovou cestou je řeka.

Foto: Milan Malíček, Právo

Dřevo hraje hlavní roli i v podkroví rodinné vily, kde Záviš obývá pohodlné a prostorné podkroví.

Dvoje bydlení - dvojí umělecký projev, nabízí se úvaha. Záviše posluchači a fanoušci znají jako osobitého lyrika i melodika a také jako nezaměnitelného zpěváka s přímočarými texty z partnerského života, pro někoho vulgárními. Ale nejedna posluchačka si chodívá, ještě se červenající, koupit lístky na další jeho koncert.

„Legrace, nadsázka a jadrnost bez servítků. A hlavně, aby tam byl humor! Na to lidi slyší,“ konstatuje Záviš s tím, že to zatím klape. Což dokládá i před půl rokem vydaná jeho desátá řadová deska. Do tiskárny má připravenou sbírku krátkých básniček Veršíky z putyky. (Zakřiknutí plánů se nebojí. „Můžeš, co chceš.“)

Foto: Milan Malíček, Právo

V ložnici se ke dřevu přidává i kovářská práce.

Stavba pro radost

„Většinou skládám na cestě. Ve vlaku. Pořád mám u sebe zápisníček, kam si zapisuju veršíky nebo poznámky do mých knížek.“ Píše a skládá občas i doma, ale žádnou pracovnu s velkým stolem k tomu nepotřebuje. Naopak neváhal do tzv. přijímacího salonu pořídit a vynést masivní sedací nábytek ze santalového dřeva! Kupodivu ho nevytvořil nikdo z kamarádů, ale je prostě koupený.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pracovní stůl s počítačem nemusí být vždy největší kus nábytku.

Poslední roky si Záviš vydává alba vlastním nákladem a je to tak vůbec samostatný samorost. A má rád dřevo, kámen, kov, knihy i obrazy a jiné artefakty od kamarádů. Zatím jsou jeho vkus a zájmy patrny v bytě, kde stěny zdobí různé obrazy a téměř v každém rohu nechybí police s knihami.

„Kutil opravdu nejsem, ale dělám si radost. Vlastně mě ke stavění chaty nic nevedlo. A střešní krytinu z přírodního materiálu jsem obdivoval u mého kamaráda, který se to naučil v Maďarsku. Když jsem mu to pochválil, nabídl se, že mi postaví něco podobného. Střecha ze slámy je nejen hezká a hodí se do daného prostředí, ale má i své výhody. Je opravdu perfektním zateplením! Pravda, není to levnější než jiná krytina. Spíš naopak.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Přírodní materiály použité na stavbu korunuje střešní krytina ze slámy.

Zahrádkářská kolonie pod městem je vlastně ostrov a vzpomínky na povodně tu mají všichni živé. Ale lokalita na půvabu časem nic neztratila a život i tady jde dál, stejně tak, jako řeka plyne. Zkušenost je to však poučná. Závišova dřevostavba stojí na poměrně vysokých základech z kamene. I proto je vlastně kolem celého obvodu prostorná terasa, z níž se schází po dvou schodištích na úroveň zahrady.

„Podsklepení je tak velké, že tam chci mít i malou vinotéku,“ usmívá se budoucí provozovatel malé rybářské bašty s vědomím, že tu bude mít časté návštěvy.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Cyklotaurus“ je jeden z výrazných darů od kamaráda výtvarníka.

I cesta a chata jsou cíl

Podkroví ve vilové čtvrti má současnou podobu pět let a pomalu dva roky náš hostitel dohlíží na stavbu dřevěnice - rybářské bašty u vody. I zde se základní dílo chýlí ke konci.

Znojemský patriot žil deset let v Brně, kde má dva syny. „Ale tady se mi líbí víc. Jsem tady zvyklý, narodil jsem se tu. Na nádraží, když jedu - každý měsíc - do Prahy, to je tři zastávky autobusem…“ Na cestě je písničkář pořád ještě většinu svého času.

Foto: Milan Malíček, Právo

Interiér „záložního bydlení“ se v době naší návštěvy teprve dokončoval, ale kamna - pec už byla na svém místě.

Reklama

Související témata:

Související články

Roman Horký z Kamelotu a Mohelna

Zpěvák vlastních písní Roman Horký by snad byl schopen dělat po svém domě - „hradu Kamelot“ - průvodce. Tak nadšeně totiž vypráví o všem, co v chalupě na kraji...

Výběr článků

Načítám