Článek
„Nikdy bych nevěřil, že se z Prahy odstěhuji. Celý život jsem žil s rodiči ve vile se zahradou na Hanspaulce. První, co jsem po probuzení viděl, byly Hradčany. Ale když nám třem sourozencům zemřela i maminka, nezbylo, než dům prodat a já jsem svůj podíl z rodinného dědictví transformoval sem a je mi jasné, že jsem tak trochu cvok,“ konstatuje Pavel Jerie s tím, že svého životního rozhodnutí po dvou letech obývání renesančního Nexova domu nedaleko náměstí, v území chráněném UNESCO, nelituje.
Pavel Jerie
Byla to láska na první pohled, kterou mnozí nechápou. „Bylo to tu vlhké, rozkopané a zdevastované. Se zazděnými dveřmi, protože dům s původními gotickými sklepy byl rozdělen na několik bytů.“
Dvorek v roce 2013 vypadal neutěšeně.
V památce jako v pohádce
K pití kávy jsme si mohli v patře historického domu vybrat hned z několika „komnat“ zařízených starožitným nábytkem.
Čestné místo na stěně mezi fotoportréty předků má i fotografie T. G. Masaryka pořízená Karlem Čapkem a podepsána samotným prezidentem.
Pod románskou městskou věží je kamenný dvorek s nově vybudovanou pavlačí.
„Matčin otec J. B. Kozák byl známým pražským filozofem a členem Pátečníků, na jejichž schůzky chodíval i pan prezident Masaryk – tak vznikla fotografie. A jeho bratr, můj prastrýc, byl Bohumil Kozák. Někdejší předseda Klubu za Starou Prahu a architekt, kterému teď na Václavském náměstí zbourali jeden z domů, který výrazně přestavěl.
Krbová vložka v přízemí (v rohu za klenbou) odkazuje na původní černou kuchyni. Dnes je tu velkorysá předsíň s posezením a vstupem po původním schodišti do patra.
A starožitný nábytek – až na vybavení kuchyně, která je z obchodního domu – je tu opravdu ve všech pokojích – i hostinských. Nejen proto, že se sem hodí, ale hlavně je převezený z naší rodinné vily. Některé kousky jsem dokoupil po bazarech. Překvapivě za poměrně nízké ceny. Nejen postel s nebesy, ale i panty a kliky na dveře.“
Mobiliář jsme měli v rodině a vyrůstal jsem v něm. Doma jsme měli také moderní věci, ale ty jsem si sem většinou nevzal.
Profesní čest mi tady nedovolila chovat se jinak, než třeba při obnově krumlovského zámku. Nechtěl jsem, aby to tu bylo o kovářově kobyle.
Během desetiletí rekonstrukčních prací si náš hostitel dovolenou užíval na stavbě. Z té vyvezly malé náklaďáky (větší by se tady nevytočily) tuny sutě a řemeslníci několika firem si zde vyzkoušeli, jak umějí svá řemesla.
Investor byl náročný a hlavně dbal na zachování rázu domu. Sádrokarton mu nabídli jen jednou.
Novou vestavbou, která nahradila kůlny, vznikla i terasa – příjemné místo k posezení i relaxaci v bazénku.
„Je tady nová i pavlač ve dvoře. Tu původní někdo uřezal a dřevo použil asi na topení. Na straně do dvora chyběla i okna. Naštěstí tu byla v pořádku střecha,“ vzpomíná Pavel Jerie, který si chátrajícího domu všiml při jedné ze svých služebních cest z Prahy do Telče.
Obnova a restaurování
Poslední majitelé, kteří dům (do té doby v něm bylo několik malých bytů a na schodišti linoleum) získali v restituci, chtěli prázdný a vybydlený památkový objekt marně téměř deset let prodat za veliké peníze. Pan Jerie vstoupil do jednání s realitkou, když už cena byla přijatelná.
Z bývalého chléva je společenská místnost s nově postaveným krbem.
Dovedl bych si představit, jak se zde dnes střídají na prohlídkách skupinky turistů, ale o to našemu hostiteli nejde.
„Přes týden jsem tu sice sám, ale na víkendy přijíždějí přátelé a širší rodina. Z čehož mám hned dvakrát radost: Když se vidíme, a když odjíždějí,“ dodává s úsměvem ctitel rodinných vazeb i obdivovatel starých, poctivých řemesel.
Zdobné stropy i stěny v prvním patře korespondují se starožitným nábytkem ze sbírek majitele.
Sám si je schopný například nově očalounit sofa a pořídit patinované nátěry. „Od střední školy – jedenáctiletky – umím zedničit i jiná řemesla. Některá řemesla dnes přežívají jen díky údržbě památek a je to vážný problém.“
Obnovený trámový strop je jednou z ozdob ložnice v přízemí, kde jsou funkční i kachlová kamna.
Zážitkem je tady i prohlídka sklepení pod domem se schody ke dnu studny. V pohodě se sem vejde i moderní jednotka tepelného čerpadla systému vzduch-voda. Tam, kde je keramická podlaha, má dům podlahové topení.
Nová fasáda domu na straně do ulice by mohla být samostatnou kapitolou příběhu, stejně jako odhalení trámů na zakrytém stropě, kde památkáři objevili vzdálenost mezi stropem a podlahou nad ním metr a půl!
Pozornost v útulné kuchyni si zaslouží i využití novodobého světlovodu ze střechy. Díky němu ani tady nechybí denní světlo.
Zachování rodinného stříbra
Za obnovu a záchranu stavební památky obdržel Pavel Jerie cenu Patrimonium pro futuro, na kterou ho nominovali kolegové. Má samozřejmě radost nejen z ní.
Svůj obor považuje za důležitý a práce je mu stále koníčkem a věří, že kouzlo bydlení v historickém centru města Telč mu dodá energii na dlouhý život. Navíc k němu mají v rodině geny.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Během týdne z domu u věže vyjíždí odborně dohlížet třeba do Vranova, na Zelenou horu, nebo zpátky do Prahy na Národní muzeum. Se současností je památkář Pavel Jerie spokojen. „Chytlo mě to tady a nepustilo.“