Malíř Michal Janovský je v panelákovém bytě spokojený

Město, kde manželé vyrůstali, mají rádi a jsou zde spokojení. Bydlí v sedmém patře s dalekým výhledem do nezaměnitelné krajiny. Příroda je nejen bonusem pro celou rodinu, ale i Michalovou inspirací, protože rád studuje i historii, kterou do svých obrazů promítá.

Vše se mu poslední roky propojuje při práci s restaurátory v regionu národního parku České Švýcarsko, kdy maluje a obnovuje sakrální obrazy v kapličkách i na skalních útvarech a za tímto účelem putuje krajinou i maluje doma v ateliéru.

„Jsme tu opravdu spokojeni už tři roky, i když jednou by se nám přece jenom, i kvůli dětem, líbilo mít někde tady domek se zahradou,“ konstatuje dvaatřicetiletý umělec na volné noze. Ale prošel už vícero obory. Přesto rekonstrukci bytu nechal na odbornících podle představ manželky, spolužačky ze střední školy („Ale sklo u nás v interiéru nenajdete.“).

„Byt vymaluji, ale do štukových omítek bych se nepouštěl,“ usmívá se s tím, že do bytu vyvozili metráky dlaždic, které jsou na podlaze po celém bytě.

Největší proměnou prošla kuchyň, která dává opravdu zapomenout na původní vybavení panelového bytu.

Ložnice, ateliér, dětský pokoj a jídelna vedle kuchyně jsou sice malé, ale dostačující. Kvůli dětem je ve dveřích do ateliéru ještě i plůtek. Další specialitou je, že při vstupu do tvůrčího prostředí se přezouvá – aby se po bytě neroznášel prach z kříd a pastelů.

Michalův talent byl nápadný už v dětství, a tak jej učitelka v deváté třídě nechala vyzdobit stěnu v učebně dějepisu. Pětadvacetimetrová freska je tam dodnes, kdo z malířů má takovou stopu!?

Michalovu současnou tvůrčí a úspěšnou etapu zachytila nedávná výstava Kontrasty v pražské Knuppgallery. Rád vzpomíná i na svoji prezentaci v rámci hudebního festivalu Metal Fest v Plzni 2014, kdy si od něho osobně převzal portrét zpěvák Alice Cooper.

„Malování byl jeden z důvodů, proč jsem se šel učit sklářem, rytcem skla do Kamenického Šenova, pak jsem ještě absolvoval Vyšší odbornou školu v Novém Boru.

Krize oboru pro mne znamenala úkrok stranou a nějaký čas jsem si vydělával v reklamní agentuře a taky v Praze ve firmě obchodující na burze. Ale brzy jsem při obvolávání klientů špatně snášel, že na burze lidé nejen bohatnou, ale také přicházejí o všechny své peníze. I když jsme se snažili brát onu práci seriózně, uvědomoval jsem si, že takové obchodování není pro mě.

Vážím si lidí, kteří dokázali z ničeho vybudovat třeba firmu. O to víc mi bylo líto, když pak o všechno přišli. Také jsem si začal intenzivně vážit každého, kdo něco konkrétního a užitečného vyrábí vlastníma rukama a to tak, že jsem se vrátil domů a šel dělat na tři směny do automobilky. Pracoval jsem tam donedávna šest let. Během toho jsem pořád maloval a snažil se vyvíjet a rozvíjet můj koníček, aby se jednou stal plně mojí živností.“

Další zlom v tvůrčím životě Michala nastal před třemi lety, kdy mu manželka koupila profesionální sadu pastelů.

„Precizní práce na každém detailu obrazu mě nepřestává bavit a uspokojuje mě to. Samozřejmě i proto, že je o mé obrazy zájem.“

Michal Janovský poslední dobou intenzivně spolupracuje i se spolužačkou Hanou Kronďákovou z Kamenického Šenova, která se dnes věnuje hlavně fotografii. Vymýšlí náměty i kompozice s modelkami, které on pak z fotografie přenese na plátno. Tak vznikla i série dívek mezi lekníny.

„Těší mě jemná práce s realitou a propracovaným řemeslem. Ještě teď zpracovávám i témata, která mě napadala při práci na automobilové lince. U těchto vlastních se již více odvážu, jak fantazií, tak námětem, stylem kresby.“