Článek
V době naší návštěvy byly na hladině díky větru tak velké vlny, že to kouzlo chvíle ještě více umocňovalo. A to jsme zatím nevěděli, že na hrázi rybníka vstupujeme do bývalého nádražního domku. Žádné koleje nám nic nenapověděly.
K malému domku předchozí majitelé přistavěli zastřešenou a prosklenou terasu s krbem. Od jídelního stolu je nádherný výhled na ničím nerušenou vodní hladinu. Stejně jako z navazujícího malého mola - terasy.
Domek má i kvalitní původní a kamenný sklep přístupný vnitřními a přiměřeně pohodlnými schody. (Praktické při chození pro lahvinku z vinotéky.)
Léta jako z filmu
„Před více než deseti lety jsem si to tady pořídila jako chatu a postupně zjišťovala, že se mi do Prahy už vlastně ani nechce vracet. Teď už tu jsem pět let trvale a mám zde i práci - pravidelně vyjíždím do širokého okolí a věnuji se rodinám s postiženými dětmi. Říká se tomu raná péče,“ pochvaluje si životní rozhodnutí paní Skalová.
Prosklená jídelna s krbem je přístavba přímo u hladiny rybníka se vstupem na terásku.
„Jezdím sem rád nejen kvůli nejbližší přírodě, ale kvůli celému kraji, z kterého pochází naše rodina - z nedaleké vesnice, kde naše rodina měla největší statek v okolí i s mlýnem. Můj děda se tam narodil a měl pět bratrů. Zní to pohádkově - až do chvíle, než v padesátých letech přijeli aparátčíci v kožených kabátech a oznámili jim, že už tam nebydlí, a ještě rodinu rozstrkali po celé republice. Takže máma žila v Teplicích.
Ale vazby se nepřetrhaly a na vráceném, rozpadajícím se statku je od devadesátých let zpátky mámina sestra. Od té doby, co se tam zase hospodaří, rodina drží ještě více pohromadě.
Častěji se tu vidíme a stalo se něco magického. Kraj mám rád i proto, že jsem k tetě, která po vystěhování žila pro změnu ve Strakonicích, jezdíval na prázdniny. Pošumaví mám rád,“ konstatuje dvaatřicetiletý Adam, který v Praze vystřídal nejeden studentský podnájem a nyní „drží pozice“ v jedna plus jedna v Dejvicích.
Šakalí generace
„Největší ozdobou podkrovního bytu je jedna stěna - kulatý roh do ulice. Z oken přes střechy téměř vidím legendární hotel International vzdálený deset minut chůze.“
Okolnost zajímavá už proto, že v době našeho setkání pod Adamovým režijním vedením vrcholily v Divadle Na Fidlovačce přípravy na premiéru představení Šakalí léta.
Tím více očekávanou, že film podle povídky Petra Šabacha je znám, inspiroval jiná divadla, a navíc Na Fidlovačce pracuje celý nový umělecký soubor.
Současný partner paní Skalové je anglický archeolog působící leta u nás. Samozřejmě i on má vztah ke starý věcem a na útulném interiéru zařizovaném ve shodě je to patrné.
„Nechtěli jsme napodobovat film, ale rozvinout předlohu, která vlastně není až tak veselá. Je o nesvobodě i o nadčasovém vzdoru dětí vůči rodičům. Je mi jasné, že až budu mít svoje děti, tak mne to čeká také.“
Čas na změnu
„Když už mám čas někam vyjet, mám dvoudenní volno, nekupuji letenku do Londýna (i když to někdy také), ale zavolám mámě, ať uvaří polívku a těším se, že budu přes noc na jihu. Někdy také s herci, kolegyní Kamilou Krbcovou a se scénáři, které spolu píšeme. Takže to bývá i pracovní. Praha nespí nikdy a z toho tempa mívám potřebu vypadnout.
Kuchyňka i s kamny na dřevo je předělem mezi místností v přízemí a přistavěnou zimní zahradou.
I můj pražský byt je trošku kancelář s postelí. Až budu jednou ve svém, tak při zařizování budu ctít minimalismus. Teď je to v mém interiéru o velké desce z pěkného masivního dřeva položené na dřevěných kozách. A to se mi líbí. Nic moc jiného tam vlastně není.
Při každém stěhování jsem si řekl, že vždy striktně vyhodím třetinu věcí, které vlastním. Poprvé mi to dělalo velký problém. Ale jde to a už jsem se na třídění i těšil,“ usmívá se Adam.
Pracovna v podkroví napoví.
„S bývalou přítelkyní jsem byl pět let. Teď jsem po čase na jednom místě nebývale dlouho, ale o zapuštěných kořenech nemůže být řeč. Doma se cítívám tam, kde jsem si udělal něco vlastníma rukama. V jednom bytě to byla i nová podlaha z OSB desek… I když nebyla všude úplně rovná, cítil jsem se tam hned lépe. Je třeba najít správnou míru mezi tím, co si člověk může udělat ještě sám a co už odborníci…“
Podkroví je po celé délce domku uzpůsobené ke spaní návštěv i k posezení kolem konferenčních stolků.
Adam Skala je mezi lidmi rád, i proto vedla jeho cesta přes divadelní akademii.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Divadlo jsou hlavně lidi, ale netajím se tím, že i samotný barák Fidlovačky má atmosféru a jsem rád, že tady mohu pracovat. Byli jsme s Kamilou velmi ostražití, jestli do toho jít, aby po nás nechtěli tzv. provozní muzikál, ale uměleckému vedení věřím a cítím i obrovskou důvěru od všech okolo. Fidlovačka má nyní velký potenciál.“