Panelákový byt se po čtyřiceti letech dočkal výrazné proměny

Babička Marcela je pro Anetu vším – mámou, tátou, dědou a babičkou v jednom. Anetčina máma měla problémy s drogami a opustila ji, když byla miminko a odjela do ciziny. Od dvou let je Anetka u babičky v pěstounské péči.

Manžel Marcely byl řemeslník a byl šikovný, a tak řadu věcí a nábytku dělal v bytě sám. Těšili se, že až budou v důchodu, že si všechno krásně zrekonstruují. Bohužel manžel babičky Marcely zemřel na infarkt a ona zůstala na všechno sama. Sice našetřila Anetě na nové vybavení pokoje, ale po havárii v koupelně padly všechny peníze na její rekonstrukci.

Architekti Kamila Douděrová a František Kobližka měli původně za úkol proměnit pokoj babičky, ale ta se přimlouvala za Anetin pokojík. Nakonec designéři přibrali do proměny i kuchyň a předsíň.

Babička Marcela je aktivní důchodkyně. Studovat kvůli špatnému kádrovému profilu nemohla, a tak se vyučila prodavačkou a dlouhá léta také jako prodavačka pracovala. Pak změnila „profesi“ a začala se živit úklidem.

Nejraději vzpomíná na pracovní léta strávená úklidem na Pražském hradě, kde uklízela kanceláře a prostory Kanceláře prezidenta Václava Havla.

Ani v důchodu si ale paní Marcela nemůže dovolit zahálet. Na celou domácnost je totiž sama a potřebuje zajistit aktivní život žačky, a tak uklízí. Od pondělí do pátku má na starosti úklid prostor ve třech panelácích (sedm vchodů, 11 podlaží). Tak si vydělá na pokrytí Anetiných kroužků a šetří na společnou dovolenou.

Aneta chodí do výtvarného kroužku a je velká sportovkyně, hraje softbal. Její plány hrát ho závodně také závisejí na tom, jak na tom bude zdravotně. Po narození se u ní totiž objevila sepse, která postihla klouby. V dětství prodělala několik operací a dodnes má růstové problémy.

Designéři během přestavby měnili, jak již bylo řečeno, hned několik místností. Dva pokojíčky, chodbu a kuchyň. K zařízení v obýváku má babička citový vztah, připomíná jí zesnulého manžela. Ten se nerekonstruoval.

Nakonec bylo rozhodnuto, že babiččin pokoj bude v teplých barvách – v kombinaci olivově zelené a dřeva. V pokoji se tak objevila tapeta s lístečky, rozkládací postel, koberec a olivově zelený ušák.

Anetčin pokoj pojali designéři moderně. Základem je její oblíbená fialová, ovšem nikoli na výmalbě, ale na čalounění rozkládací sedačky, kterou doplnili pestrým povlečením. U Anety totiž často přespávají kamarádky ze softbalu, proto si přála rozkládací pohovku.

„Grafika z povlečení se nám zopakovala na dvířkách knihovny u psacího stolu. Důležitou roli hrají i vtipné designové lampy,“ dodávají designéři.

V chodbě byl nainstalován kamenný koberec a japonské stěny. Objevují se tu motivy lístečků, stejné jako v babiččině pokoji.

Nový kabát dostala i kuchyň. Staré šoupačky nahradila japonská stěna, na podlaze se objevil kamenný koberec. V nové kuchyni bylo použito hned několik druhů dřeva.

„Interiéru rozhodně prospělo prosvětlení, všechny dveře jsme vyměnili za světlý dekor dřeva. Chodba bez oken se stala velmi elegantní místností, u příchozího určitě vzbudí na první pohled útulný dojem," doplňuje designérka.

„Úprava byla náročná v tom, že se proměňovaly jednotlivé pokojíčky, které spolu nesouvisely. Pokoj pro Anetku, ložnice pro babičku a kuchyně. Vždy je jednodušší, když na sebe místnosti navazuji, snáz se pak hledá jednotný koncept. Z tohoto důvodu jsme přidali i chodbu, která pokojíky propojuje. Největším problémem bylo několik vrstev tapet, dva dny čtyři lidé namáčeli a seškrabávali staré tapety, aby se odhalily stěny a mohlo se začít se samotnou proměnou. Teď zbývá vrhnout se na obývací pokoj, který zůstal zakonzervovaný jako vzpomínka na minulost," dodávají s úsměvem designéři.