Opustila partnera i prostorný byt. Nyní žije spokojeně sama v novém domově

Jak to tak občas v životě bývá, krásný romantický vztah nevydržel nápor všeho, co život přináší a odnáší, postupně se proměnil v soužití dvou, občasně se potkávajících lidí.

Díky dokonalé znalosti jednoho o druhém se partneři zvládali tolerovat, ovšem život samotný ztratil společný směr a cíl. Zvlášť Katka, která se za dekádu proměnila ze zamilované dívky v naprosto samostatnou, a ne zcela chtěně nezávislou ženu, začala pociťovat neúnosnost situace.

V tento kritický okamžik přišla nečekaná zpráva. Katka objevila možnost odkupu družstevního podílu v panelovém domě v pražských Hájích.

Vznikl prvotní plán, zahrnující přestěhování se do menšího, prozatím dostačujícího bytu, což by dalo páru možnost pronajímat podolský byt za nesrovnatelně vyšší cenu a získat tak finanční zdroje na další rozvoj domácnosti. Ten ovšem poměrně záhy padl.

Miroslav nebyl ochotný opustit pohodlí, ale hlavně zajeté koleje ve vlastním bydlení, neprojevil ani zájem o jiná alternativní řešení situace, která v ten okamžik vyžadovala schopnost jednat a rozhodovat.

Katka tedy po váhání a zvažování všech aspektů učinila rozhodnutí, doplatila dluh po předchozích nájemnících ve zmiňovaném bytě a stala se „šťastnou majitelkou“ panelového bytu 2+kk před rekonstrukcí.

Byt byl vybydlený a prázdný. Objekt má vyměněná okna za plastová, jinak veškeré vnitřní instalace a jádro byly v původním, takřka havarijním stavu. Prakticky okamžitě padlo rozhodnutí najmout profesionála, zabývajícího se návrhy interiérů, potažmo koordinací rekonstrukčních prací.

Velkým štěstím pro slečnu Katku byl fakt, že její otec má díky vlastní profesi úzké vazby na kvalitní řemeslníky – nebyl tedy problém dát dohromady realizační tým v poměrně krátkém čase a zejména dohodnout slušné finanční podmínky.

Okolnosti celé akce totiž vyžadovaly dokončení konstrukce do osmi týdnů, což by pro normálního smrtelníka byla buďto nerealizovatelná nebo extrémně předražená akce.

Z původního záměru bytu pro mladý bezdětný pár tedy sešlo, zadání se transformovalo na oázu klidu pro svobodnou ženu, hledající další směřování vlastní existence.

Osamocenost v tomto případě na jednu stranu znamená obrovský nápor nových informací, nutnosti rozhodování o věcech, které do té doby člověk naprosto nevnímal, neustálou potřebu výběru materiálů, povrchů, zařizovacích předmětů a podobně.

Na druhou stranu to znamená možnost svobodně tvořit vlastní prostor podle vlastních představ bez kompromisů, ke kterým jinak zákonitě dochází.

V samotných návrzích řešení interiéru bylo nutné brát ohled na další neopominutelný faktor této akce, tedy rozpočet.

Kromě značného časového omezení bylo nutné realizovat rekonstrukci jádra včetně rekonstrukce elektrických rozvodů, rozvodů vody a odpadů v částce kolem 150 tisíc korun, s tím, že zařizovací předměty, povrchy podlah, kuchyňská linka a vybavení vestavěnými skříněmi – tedy uvedení do provozuschopného stavu - mělo vyjít na dalších maximálně 150 tisíc korun.

Aby bylo možné dodržet napjatý rozpočet i harmonogram, přistoupili nakonec architekt i investorka k řešení, které zohledňuje fakt, že byt bude alespoň na počátku obýván jednou osobou – tedy realizování úprav všech prostor, kromě pokoje – budoucí samostatné ložnice.

Nejprve proběhly nezbytné zaměřovací práce. Aby bylo možno seriózně určit další postup, je vždy nutné provést kvalitní zjištění stávajícího stavu. Ze zaměření vyplynulo, že to, co na první pohled vypadalo jako sádrokartonový kastlík tvořící předěl mezi kuchyní a obývacím pokojem, je ve skutečnosti vedení vzduchotechniky – běžně vedené světlíkem v jádru za WC.

Naopak stěna mezi kuchyní a obývacím pokojem, která se po prvotním ohledání zdála být ne-li nosnou, tak minimálně panelovou, a tedy komplikovaněji odstranitelnou, byla pouze nenosná příčka z plynosilikátu, což kompenzovalo rozhořčení nad nutností zachovat vzduchotechnickou stoupačku v prostoru kuchyně.

Po zaměření a zjištění poloh bouratelných konstrukcí se přistoupilo k razantnímu kroku – kompletnímu vybourání starého rámového jádra. Byt se tak před očima změnil ze změti malých komůrek na byt relativně prostorný a hlavně vzdušnější.

V tomto okamžiku byl hotov návrh řešení, který počítal s kompletní změnou výrazu bytu – důraz byl kladen na světlo, vzdušnost a komunikaci mezi jednotlivými funkčními zónami.

Zároveň ale vznikaly rozpočty, které neúprosně tlačily majitelku k větším a větším kompromisům. Vznikla další varianta, která více respektovala původní rozložení funkcí místností. Ta ovšem ukázala slabinu bytu – jeho velikost.

Nebylo zbytí, pokud chtěl architekt respektovat požadovanou nákladnost a zároveň nabídnout kvalitní řešení prostoru, musel se vrátit k dávno vymyšlenému konceptu a navrhnout jen dílčí změny související s rekonstrukcí jádra a renovací povrchů.

Vznikla vizualizace a mohlo začít další kolo – řešení barevnosti a povrchů. Investorka dala představu o barevné škále, architekt navázal variantami a oponentními návrhy tak, aby řešení dávalo smysl nejen z pohledu budoucího uživatele.