Méně je někdy více. Test Mazdy 2 1.5 Skyactiv-G-75

Pod kapotou testované mazdy je atmosféricky plněný motor o objemu 1,5 litru, což je kombinace napříč automobilovými segmenty téměř před vyhynutím. Od největšího výkonu 55 kW (75 k) samozřejmě nelze čekat zázraky, a pokud máte například na dálnici zrychlovat poté, co vás někdo zpomalil, musíte pro obstojnou dynamiku z pětky podřadit na trojku.

Pak mazda celkem jede a ochotně se nechá vytočit až k červenému poli umístěnému nad hranicí šesti tisíc otáček. V tu chvíli je čtyřválec hlučný, v pásmu nízkých až středních otáček a tedy tam, kde se během jízdy bude pohybovat nejčastěji, jej prakticky neslyšíte.

Přesná pětistupňová přímo řazená převodovka sice nedosahuje kvalit převodovky ze sportovně pojaté MX-5, ale pro běžné cestování, respektive s ohledem na zaměření tohoto modelu je příjemnější. Také zpřevodování je o dost delší než byste asi čekali a na „jedničku” snadno překonáte nejvyšší povolenou rychlost v obci. Při 90 km/h točí motor na nejvyšší stupeň 2000 otáček, dálniční maximum jej zvedne na stále pohodových 3000 otáček.

Vzadu je pak méně místa pro nohy i hlavu, ale Mazdu2 berou kupující jako městské, a nikoliv rodinné auto. Do mazdy se pohodlně vejdou dva dospělí, jízda ve čtyřech lidech je pak pohodlná jen na kratší vzdálenosti.

Dobře naladěné pružiny a tlumiče společně s pevnou karoserií a patnáctipalcovými koly znamenají velice příjemný jízdní projev z hlediska nabízeného komfortu. Ochota k zatáčení plyne jednak z nízké hmotnosti pod jednu tunu, vítaným pomocníkem je také systém nazvaný G-Vectoring Control. Ten v zatáčkách řízeně ubírá točivý moment (změna je to neznatelná), změnou zatížení předního kola ale dojde k většímu zatížení přední nápravy, a tedy i ke zvýšení přilnavosti pneumatik.

Testované provedení je vlastně jedinou mazdou, která nová stojí pod 300 tisíc korun. Přitom se nedá říci, že by ve výbavě něco podstatného chybělo, pokud oželíte automatickou klimatizaci, parkovací kameru (tu vzhledem k rozměrům a dobrému výhledu vlastně ani nepotřebujete) a některé asistenční systémy, máte už základ vybavený tak, jak by si jej většina zákazníků objednala.

Uvnitř nás potěšilo ovládání multimediálního systému výhradně tlačítky, není zde jediný dotykový displej. Přehledné jsou i ukazatele před řidičem, kterým dominuje rychloměr (otáčkoměr je trochu schovaný vlevo a je digitální). Starodávné je otevírání víčka nádrže pomocí táhla na podlaze u řidiče. A také chybí diody pro denní svícení, „dvojka” má jenom halogenové žárovky.

Závěr? Mazda2 výborně vypadá. Je to na silnicích málokdy vídané auto, protože v základu je o něco dražší než evropská konkurence a prostorově je to auto spíše jen na městskou a příměstskou jízdu. Atmosférický motor má předpoklad žít s vámi navěky a jízdní vlastnosti z hlediska komfortu a agility překračují nabízený průměr. Zajímavá volba, která ale není pro každého.