Dobrá volba. Test hybridního Hyundai Ioniqu

Všechna tři provedení, dodávaná v karosářském provedení liftback, mají stejnou velikost a rozměrově jsou na úrovni modelů nižší střední třídy. V praxi to znamená délku 4470, šířku 1820 a výšku 1450 mm. Elektrickou verzi poznáte podle kompletně zakrytované masky chladiče, hybridní provedení ji má černou, s klasickými lamelami a modrým spodním pruhem. Ale klasický znak nenajdete ani na jednom z modelů, vždy je vyroben z plastu.

Karoserie s velmi dobrým aerodynamickým odporem cx=0,24 působí o dost atraktivněji než v případě tradiční a designově hodně usedlé Toyoty Prius. Ioniq se ve všech třech provedeních vyrábí v závodě Ulsan na jihu Koreje. Design mimochodem zaujal i porotce prestižní ceny Red Dot Design Award, kde recenzovaný model vyhrál v automobilové kategorii.

Liftback těží z výborného přístupu do zavazadlového prostoru, daní za toto karosářské provedení je pak horší výhled vzad. Je to kvůli integrovanému spoileru, který zadní okno rozděluje na dvě části. Nepraktická je i nožní parkovací brzda ve stylu modelů od Toyoty a nepatřičná je i uvítací melodie jak z dob osmibitových počítačů.

Uvnitř je místa dostatek pro čtveřici cestujících; ani vzadu se vyšší cestující nemusí bát, že by neměli dost míst pro kolena či hlavu. Nákladová hrana zavazadelníku je příkladně nízká, 443 litrů je postačují hodnotou, kterou lze navíc zvětšit sklopením zadních sedaček až na 1505 litrů.

Ioniq Hybrid je poháněn zážehovým čtyřválcem Kappa 1.6 GDI o výkonu 105 koní (77 kW) a maximálním točivým momentem 147 Nm. Klasickému spalovacímu motoru pomáhá ještě malý elektromotor s největším výkonem 32 kW (43 k) a 170 newtonmetrů točivého momentu.

Elektrický motor je napájen z baterií s kapacitou 1,56 kWh, umístěných pod zadními sedadly. Největší výkon pak činí 103 kW (141 koní) a 265 Nm. To stačí k dosažení rychlosti 185 km/h a kombinované spotřebě 3,4 l/100 km, která ale v praxi bude vzhledem k zastaralému měřícímu cyklu dosažitelná jen při plně nabitých bateriích na trase ne delší než sto kilometrů.

My jsme při defenzivní jízdě v kombinovaném režimu s 60procentním podílem dálnic jezdili za 5,5 l/100 km. Na dálnici ale bylo nutné jet nejvýše rychlostí 120 km/h, pak už spotřeba o dost stoupá. Při rychlejším průjezdu je to klidně osm litrů. Ioniq je zkrátka určen na klidnou jízdu a popravdě, neznám nikoho, kdo by si koupil hybrid a chtěl s ním jezdit rychle. U těchto aut spíš sledujete na displeji, zda se vám obarvují stromečky do zelena a vy tedy jedete úsporně.

Na digitálním displeji ve standardním režimu nevidíte aktuální otáčky, po přepnutí řadicí páky do sportovního režimu, kdy šestistupňová převodovka motor více vytáčí, při 130 km/h odečtete 2500 otáček. Nedostatkem ioniqu je nemožnost přepnout se čistě do elektrického režimu, řidič v podstatě nemá šanci ovlivnit, kdy se do hry zapojí elektromotor.

V praxi to funguje tak, že nastartujete ioniq a v tu chvíli je spalovací motor vypnut. Popojedete pár metrů a uslyšíte, jak naskočil. Na displeji vedle rychloměru pak můžete sledovat toky energie, při zapnuté navigaci navíc auto vyhodnocuje zapnutí elektromotoru i na základě GPS dat.

Samotná rekuperace je i s ohledem na nevelkou kapacitu baterií velmi rychlá, v praxi stačí sjet delší kopec a párkrát zabrzdit a ukazatel dobití lithium-ion polymerového akumulátoru bude za chvilku ukazovat plný počet „čárek”.

Dvouspojková automatická převodovka DCT je příjemnou změnou proti všem převodovkám typu CVT s plynule měnitelným převodem. Převodovka ioniqu řadí rychle a je komfortní i při pomalé jízdě.

Zadní náprava je víceprvková a na sedmnáctipalcových kolech s pneumatikami o rozměru 225/45 R17 funguje ve většině situací dobře, a tedy bez negativních pohybů karoserie. Jediný problém nastává u příčných nerovností, kdy zejména při vyšší rychlosti uslyšíte od zadní nápravy citelné bouchnutí.

V zatáčkách se ioniq chová dospěle, není to na žádné divočení, ale ani při prudkém vyhýbacím manévru nepocítíte náznaky nervozity. Vadil nám bzučivý zvuk, který vydávaly brzdy. Je sice relativně tichý, ale ruší.

Korejské automobilce se „na první dobrou” podařilo vytvořit povedený hybrid. Bonusem je i čistě elektrická verze (dojezd dle automobilky 280 km), která najde využití zejména ve velkých městech a při příměstských jízdách.

Ioniq si můžete koupit ve dvou výbavových stupních, přičemž už ten základní má prakticky vše, co potřebujete. Doplácet tak „musíte” pouze za metalický lak (17 tisíc) a za multimediální systém s osmipalcovým TFT barevným displejem (25 tisíc). Pořád ale tento hybrid pořídíte levněji, než kolik chce Toyota za prius.

Pro Hyundai hovoří i pětiletá záruka, přičemž na akumulátory elektromotoru máte záruku 8 let nebo 200 000 kilometrů (podle toho, co nastane dříve). Ioniq je bezpochyby povedeným modelem. Normovaně udávané spotřebě ale nevěřte.