Test Audi A3 Sportback, které občas jede na dva válce

Hatchback Audi A3 prošel úpravou, která ho trochu změnila. Jak? Popravdě nic moc. Nové jsou světlomety s ostrým řezáním, maska chladiče, také úpravy pro verzi S line… Na karoserii tedy nic moc.

Interiér je na tom podobně. Popravdě řečeno, museli jsme si vypomoci starší fotografií, a i tak to silně připomínalo hru „Najdi deset rozdílů“. Tou nejvýznamnější změnou je elektronický kokpit za volantem. Tahle vychytávka je fantastická. Je to vlastně velký displej, na kterém lze měnit zobrazení podle libosti. Chcete vidět velké budíky otáčkoměru a rychloměru? Super, není problém.

Chcete raději vidět navigaci? Oba budíky se zmenší a uvolní místo velké mapě. Další a další možnosti se tu mění a upravují… Vypadá to efektně. Jen nám nešlo na rozum, proč je tedy v autě středový výsuvný displej systému MMI (příplatek 70 300 Kč)? Asi jde o možnost výběru, zda chce člověk navigaci uprostřed nebo za volantem, nebo jestli místo toho chce informace o rádiu…

Jinak je tohle auto standardní luxusně-sportovní hatchback, který máme už dlouhá léta rádi. Je to prostě takový druhý vůz do bohaté rodiny, který je prostorný, pohodlný a na nic si nehraje.

Pojďme se podívat na to hlavní, co nás na autě s podivně dlouhým názvem Audi A3 Sportback 1.4 TFSI ultra CoD S tronic zaujalo. Jde o motor o objemu 1,4 litru s přeplňováním, výkonem 110 kW a točivým momentem 250 Nm.

Co je na něm tak zvláštního? Je to funkce Cylinder on Demand (CoD) a jde vlastně o odpojování válců, když není zapotřebí tolik výkonu. Například ploužení tunelem Blanka zvládl tento vůz kompletně na dva válce s objemem 0,7 litru. Stačí mu to? Překvapivě ano.

Systém je dobře naladěný, takže motor nezaváhá a připojuje válce okamžitě, když je zapotřebí. Řidič ani nepostřehne, kdy jsou válce zapojeny, a kdy si dva dávají zrovna pauzu.

Jaký je celý smysl hrátek s motorem? Je to samozřejmě spotřeba a ekologie. My jezdili v průměru za 6,9 litru na 100 km, přičemž dlouhodobý průměr vozu byl podle palubního počítače 6,8 l. Je to hodně nebo málo?

Čekali bychom, že když pojedeme většinu času na dva válce, ušetříme markantní díl benzínu. Že se budeme pohybovat někde lehce nad hranicí pěti litrů (tabulka říká, že v průměru by auto mělo jezdit za 5,0 l na 100 km). Ale jak se zdá, dva válce se odpojují opravdu jen v extrémně ideálních případech.

Na našich cestách, které nás zavedly na dálnici (na dva válce tu Audi skutečně nejede), na okresky (odpojuje na rovinkách či spíš mírně z kopce) i do měst (plynulá jízda po okruhu), se ukázalo, že toho odpojování zase tolik není. A naopak, že řidič má s tímto autem tendenci jezdit pod plynem, než úsporně.

Motor k tomu ostatně přímo vybízí. Má velmi příjemný tah, v žádném ohledu nemá chybu. Výkon 110 kW se zdá být dostatečný, ale musí se zapnout sportovní mód. Jinak je auto dost rodinné a navíc poplatné emisním normám. Je znát, že ani při kickdownu nenechá vylétnout otáčky k výšinám.

Pěkně postupně dávkuje plyn, jen aby náhodou z výfuku ´neupadlo´ o kousek oxidu uhlíku víc, než by mělo. Spraví to až zmíněná volba jízdního režimu a také řazení. Pak je radost jet trochu rychleji.

Dvouspojková převodovka S tronic pracuje velmi plynule a má vynikající rodinný charakter. Aby začala řadit trochu rychleji, se však musí přeřadit do sportovního módu nebo popostrčit ještě lépe manuálně. Je zvláštní, odkud a kam tyto převodovky směřují. Zpočátku byly brány za sportovní, nyní se ke sportovnosti musí nutit.

Ještě jsme se nezmínili o podvozku. Jemu musíme vytknout jen kola. Osmnáctipalcové ráfky jsou už prostě moc. Auto s nimi na nerovnostech trochu trpí a v interiéru bychom čekali trochu víc pohodlí, než neurvalé bouchání od každého výmolu. Také nás překvapilo, jak je v interiéru slyšet hukot odvalovaných pneumatik.

Jinak je podvozek velmi příjemný, jede jako typické audi – přesně, jistě a tak nějak zarputile, až do meze únosnosti pneumatik. Žádné pískání kol, kdy by odstředivá síla auta byla už příliš velká. Pneumatiky drží jako přilepené až do krajnosti. A když se utrhnou, tak v opravdu extrémním bodě, kdy už s tím asi nic neuděláte. Pokud tohle řidiči pochopí a nebudou se snažit hledat mez, kdy si auto samo řekne, že dál to už nejde (což prostě neudělá), bude méně vybouraných čtyřkruhových vozů na silnicích.