Test BMW 440i xDrive: Náčelník

Ti nejchrabřejší a nejsilnější velmi často bývali ve vedení kmenů, národů i různých skupin. Většinou to ale moc užitku nepřineslo. Na vrcholu sedí ti, kteří sice mají sílu a úctu bojovníků, ale také mají rozum. A to je BMW 440i xDrive M Performance.

Na žebříčku mezi řadou 4 je na vrcholu bojovníků jednoznačně BMW M4 (317 kW). Ale ještě nad něj vyčnívá verze M4 Competition s 331 kW. Teď se podívejme na druhé místo. Tam sídlí 440 i (240 kW). Opět tu je ale verze o kousek lepší, namakaná, vybičovaná tréninkem u dobrého učitele – M Performance (265 kW). A to je právě ten náš vůz. Navíc v provedení s pohonem všech kol, což je důležité, jak se dozvíte dále.

Takže stejně jako jsme nedávno testovali BMW 550i drive M Performance [celá zpráva], tak i dnešní 440i XDrive M Performance je jen kousek pod pomyslnou nejvyšší příčkou. Ale už na začátek opět říkáme, že tohle je to auto, které by si měl koupit fanoušek BMW, který chce AUTO.

Pod kapotou je řadový šestiválec o objemu tři litry, který povzbuzuje jedno turbodmychadlo (u M4 jsou dvě). Maximální výkon je k dispozici v 5500 ot./min, točivý moment 500 Nm už v 1520 ot./min. Agregát je spojen s osmistupňovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měničem.

Po nastartování se rozezvučí výfuk a probudí všechny v okolí. Příplatkové „laufy“ totiž mají zvukovou klapku, která na začátku každé túry vyloudí fantastickou zvukovou kulisu, za kterou je však třeba se posléze omlouvat sousedům. Ten zvuk rychle utichne a agregát si to tiše ševelí. Nikam nespěchá. Je to klidný a příjemný parťák i na popojíždění v kolonách. Pohoda. Tuhle kapitolu auta ale asi řešit nemusíme. S tímhle výkonem a krouťákem asi opravdu ne.

Přejděme do režimu Sport. Tady se najednou přístroje změní na červené, rychlost se začne zobrazovat číselně a hlavně se motor pustí do vyšších otáček. Kolem 2000 ot./min je taková hranice, kolem které poskakuje. Záleží na okamžitém používání plynového pedálu. A výfuk? Ten brumlá a chrochtá a při každém prudkém sundání nohy z plynu to v něm zaprská. Dokonalá hra. Každý muž ve věkové kategorii 0-40 se za autem otočil. Každý.

Přepínáme do systému Eco Pro. Ehhh. Raději hned pryč. Motor kleknul k volnoběžkám a snaží se sypat převody co nejrychleji, jen aby těch 2000 ot./min bylo co nejdál.

Takže pojďme se podívat, co umí tohle auto pod plynem. Ať už ve standardním módu, nebo sportovním je auto okamžitě připravené vrhnout všechnu sílu na vozovku. Sešlápnout pedál k podlaze znamená, že převodovka podřadí a kopne do zad. Jak je to možné u hydrodynamického měniče? Je to jen taková umělá elektronická legrácka. Škoda.

Auto ale vystřelí neskutečným tempem. Nádherně jde za plynem. Nějaké problémy s turbodmychadlem jsme ani neočekávali, takže jsme se nezmýlili. Plynulý náběh síly konzistentně tlačí auto vpřed. Automat překvapivě řadí rychle, takže ani jemu nemůžeme vytknout nějaký nedostatek. U M4 je dvouspojkový systém, který je tradičně hrubější, takže tohle je volba jednoznačně lepší. Žádné velké kopání, hladkost, rychlost a jak by řekli naši fotbalisté – jde do toho srdíčkem.

Volant v režimu Sport příjemně ztuhne. Není to moc, ale prostě tak akorát, aby se s ním člověk nepral. Je také cítit dynamická úprava převodu. Pohon na všechna kola je pak ale tím největším překvapením, co jsme na autě zaznamenali. Jak jsme ho měli i v 550i, tak tady nám přišel tak trochu pedantštější. Je to dáno asi tím, že auto nemá tolik kil, jako větší sedan.

Tohle auto jede jak po kolejích a dát mu kopanec do zadku, aby radost z jízdy byla vidět i bočními okénky, to tu prakticky nejde. Možná v režimu Sport Plus, ale ten, jak se přiznáme, netestujeme. Na českých silnicích už je ta naše snaha o „utrhnutí“ ve Sportu na hraně zákona. A ten my tady nepřekračujeme (většinou).

Auto jede prostě totálně ideálně. Protáhnete ho zatáčkou neskutečně rychle, ESP si ťukne jen na mokrém spadaném listí, ale chybí v tom ten pocit z divokosti zadokolky. Té by ale zase čtyřkolka tvrdě ukázala záda, protože takový jistý tah při výjezdu ze zatáčky je úžasný.

Tohle kupé je krásné. Vypadá božsky a zvlášť v tom paketu M Performance. Ten zahrnuje i některé karbonové prvky na karoserii. Pěkné detaily, které kazí jen fake výdechy vzduchu za předními koly. Má tohle BMW zapotřebí?

Ale ten paket není jen o kráse a sportovních sedačkách. Ten je třeba i o sportovním podvozku nebo o velkých kotoučích brzd, které mají vynikající nástup. Mnohem lepší než v 550i. Tam byly brzdy takové „městské“. Tady se velmi rychle destičky zakousnou do kotoučů a auto stojí na pětníku.

Jako bychom se opakovali z předchozího testu BMW. Není zapotřebí si hned kupovat emkovou verzi. Ta je výrazně dražší (skoro půl miliónu korun) a možná je ostřejší a dravější, ale na tu jízdu českou kotlinou je tohle pohodlnější a férovější k řidiči. Zabrat za to umí, jak jsme si řekli, srdíčkem do toho jde a kdo si tedy koupí za 1 593 800 Kč tohle auto, půjde výrazně tomu štěstíčku naproti. Pořídí si sice ne šampióna třídy, ale náčelníka.