Živá voda. Test Fiatu Tipo kombi s paketem S-Design

Fiat Tipo se o přízeň zákazníků uchází již tři roky a jeho typickým konkurentem je v českých podmínkách Škoda Rapid. Nová verze S-Design je trochu jako živá voda - v atraktivním šedém laku přidává v kombinaci s černými detaily - například zpětná zrcátka nebo přední maska - o dost více šmrncovnosti.

Pohled dovnitř pak znamená tmavou změť plastů, avšak s docela slušnou ergonomií, ale nedotaženými detaily. Ne, interiér estéty moc nezaujme, ale to se u low budget tak nějak předpokládá. Verze S-Design bohužel nepřináší nic, co by tmavé plasty různorodé kvality alespoň trochu rozbilo.

Ale ne všechno je špatné, místa je dost i vzadu, byť by ho v oblasti hlavy mohlo být ještě o kousek více. Přední, vhodně tvarované sedačky mají tvrdší výplň, ale jak jsme si ověřili během 800 kilometrů během dvou dnů, záda vás z ní bolet nebudou. Dost místa je i pro zavazadla. Kufr je pravidelně tvarovaný a nabízí solidních 550 litrů.

Vtipné je, že systém stop-start vypnete jednou a... je vypnutý napořád. Tedy ne jako u všech jiných automobilek, kde musíte tenhle nesmysl ničící motory vypínat po každém startu. Z hlediska ergonomie to není vůbec špatné, vadila nám ostrá hrana na zadní části volantu (za tlačítky), o kterou se klidně pořežete.

Naprosto šílený je pak zvuk nezapnutých pásů, tak nepříjemné „kvíkání” nepamatujeme v žádném jiném autě. Naopak velkou radost nám udělalo informování o napětí baterie, což je funkce, kterou bůhvíproč nenabízejí ani auta s pětkrát větší cenovkou.

Naftová šestnáctistovka nabízí 88 kW (120 koní) a 320 newtonmetrů dostupných při 1750 otáčkách za minutu. To jsou parametry srovnatelné či překonávající v dané kubatuře motory TDI. Ostatně, samotný průběh servírování síly motoru je podobný: do dvou tisíc se nic moc neděje, nad touto hranicí se po roztočení turbodmychadla dostane na kola plných 320 newtonmetrů a akcelerace je výtečná.

Jen škoda, že nemalou část výkonu „požere” letargická šestistupňová automatická převodovka. Vyhovuje jí spíše poklidné střídání rychlostních stupňů (kdy řadí jemně), při prudkém sešlápnutí plynu si převodovka docela dává načas.

Pro předjížděcí manévry je tak lepší řadit sekvenčně (mimochodem: na rozdíl od koncernu VW zde je logika správně a vyšší stupně se řadí ťuknutím páky dozadu, podřazuje se dopředu).

Škoda krátkého zpřevodování, při 130 km/h točí převodovka na šestku 2600 otáček. Velice slušná je i spotřeba nafty, naprosto bez problémů se dostanete na hodnoty 5,5 l/100 km - 5,9 l už je rychlý průlet přes německou dálnici.

Mimochodem: AdBlue tankovat nemusíte, pozorní motoristé si ale všimnou připraveného otvoru vedle místa pro nalití paliva.

Podvozek dobře funguje na hladkých silnicích, nerovnosti ale nepohltí úplně dobře, což je i problém velkých (a těžkých) osmnáctipalcových kol. Ano, vypadají efektně, ale komfortu jízdy to neprospívá. Řízení je necitlivé a odtažité.

Fiat Tipo je bezpochyby zajímavým modelem, ovšem pro typického kupce také dost cenově citlivým. Nejlevnější verze stojí lehce nad 300 tisíc korun, vyšperkovaná 1.6 Multijet DDCT S-Design pak ovšem jednou tolik. Což je hodně, to už jste v teritoriu nižší střední třídy.

Nebo jinými slovy: téhle „top verzi” a nebojme se říct docela drahé, to ubírá na atraktivitě, jak jsou verze za 300 tisíc jinak celkem zajímavou nabídkou.