Test Volva S60 D5: na dálkové trasy

Na začátek je třeba říct, že naše zkušenosti s vozem jsou mnohem rozsáhlejší než pro klasický test. S tímto vozem jsme ještě před dvěma roky jeli na frankfurtský autosalon, kde se ukázaly všechny jeho přednosti i slabiny.

Karoserie je typická pro Volvo. Dlouhá, plochá, dynamická, s obloučky na zadních světlech. Ačkoli je vzhledově S60 nejstarší, nelze jej nazvat ošklivým.

Také uvnitř najdeme klasické komfortní a bezpečné Volvo. Přístrojová deska je lehce natočená k řidiči, ergonomicky na výši a kvalitativně opravdu povedená. Jako ideální označujeme i budíky, které jsou přehledné a nebolí z nich oči ani na delších nočních cestách. Vysokou známkou také musíme ohodnotit volant. Imitace dřeva není sice u leckterých vozů dobrá a klouže v ruce, Volvo se však s tím popralo velmi dobře a v místě držení je příjemné kožené obložení.

Místa pro cestující je dost, ale pouze na předních sedadlech. Tady je o komfort posádky postaráno dostatečně. Vzadu už je to horší. Na kolena je asi tolik prostoru co ve Škodě Octavia Tour. Také na hlavu je pro člověka nad 180 cm krutě málo místa. Je to daň za elegantní pozvolně klesající střechu.

A když už mluvíme o prostoru - je třeba zmínit zavazadlový prostor, který se svými litry patří ve třídě k průměru, ale především se nám zdá trochu mělký. Naštěstí je v něm několik zajímavých prvků, jako je zvedací přepážka ze dna (jednoduché a účelné) a také odjišťování opěradel zadních sedaček pákou ze zavazadelníku.

Turbodiesel s pěti válci v řadě je opravdu to, co musíme vychválit. Jeho jedinou slabinu vidíme v hlučnosti při studeném startu a delším zahřívání. Jenže pak následují už chvilky opravdového dieselového hýčkání. Dobře utlumený motor je mnohem tišší než leckterý jiný "ropák" z produkce VW, Ford či PSA. Může za to vyspělý systém common rail, ale také pětiválec, který je výborně vyvážen a jeho chod lze srovnat s šestiválcem.

Spotřeba se pohybovala na hranici 7,7 l na 100 km, ale musíme upozornit na to, že tato hodnota je daná také instalovaným automatem Geartronic. Před lety testovaný vůz s manuálem dosáhl spotřeby při jízdě do Frankfurtu a zpátky po německých dálnicích pouhých 6,9 l na 100 km.

Naložený nebo prázdný - to je Volvu S60 úplně jedno. Má stále tytéž jízdní vlastnosti, které se se zatížením nemění. Trochu tvrdší charakteristika podvozku není nepříjemná, i když na rozbitých českých silnicích první a druhé třídy občas záda od natřásání bolí. S60 je ideální na cesty na dlouhé dálniční tratě.

Za hlavní nectnost vozu hned po malém místě na zadních sedadlech počítáme cenu. Ta je jako u všech automobilů volvo neúměrně vysoká. Za základní model se zážehovou dva-čtyřkou dá zákazník 829 000 Kč. Náš testovaný vůz v nejvyšší výbavě pak stojí 1 165 000 Kč, ale je třeba ještě započítat 57 000 Kč za automat. No, a to je už na tak velké "kupé" docela dost.

* test proveden v roce 2001 podle starých norem