Test Mercedesu-Benz SLK 200: sportovní geny v luxusním provedení

Už první pohled na nové SLK jasně naznačuje sportovní zaměření – nízké auto (pouhý metr třicet vysoké) s minimem převisů a dlouhou přední kapotou. Navíc s „fotogenickou“ přední maskou, která odkazuje na supersportovní SLS. Nemusíte mít ani příplatkový paket AMG (jako vozidlo na snímcích), aby se za autem spousta lidí ohlédla. A to, zda bude kovová střecha nahoře či složená v kufru není v tu chvíli podstatné.

Luxusní dojem pokračuje také uvnitř – interiér, ač v podélném směru lehce stísněný, obsahuje hodnotné, dobře zpracované materiály. Základní černý interiér moc nevynikne, v nabídce je ale šedé, světle žluté, červené nebo hnědé provedení, přičemž tyto barevné kombinace kůže, leštěného hliníku a za příplatek i pravého dřeva nenechají nikoho na pochybách, že SLK je luxusní (a s příplatky nikterak levné) auto.

Ergonomie je bezproblémová, snad až na integrované směrovky a stěrače do jednoho tlačítka, navíc ještě blízko úzkého ovladače tempomatu. Nepříjemné je také tlačítko ECO, které vypíná při stání motor a lze jej vypnout pouze dočasně.

Volant by mohl mít silnější věnec, je ale široce nastavitelný a jeho spodní zploštění působí sympaticky. Vyzdvihnout je třeba mimořádně nízký, sportovní posaz za volantem – sice hůře vidíte na obrubník při parkování, ale pro jízdu je tato pozice neocenitelná.

SLK bylo vybaveno šestistupňovou manuální převodovkou, pro tento model jde o ideální volbu. Převodovka nemá slabé místo, působí mechanicky, má dobrý odpor a je přesná i při rychlejším řazení. Také naladění posilovače řízení si kritizování nezaslouží – je přiměřeně tuhé, sice kolem středové polohy trochu tupé, ale celkově přesné s ochotou informovat, co se děje s předními koly. Zkrátka – běžný řidič bud nadšen a zkušenějšího šoféra neurazí.

Prosklená kovová střecha se ovládá stisknutím tlačítka, stačí jej podržet a za dvacet vteřin se střecha složí do kufru. Nad 120 km/h je i při vytažených bočních okénkách problém s velkým přesunem větru dovnitř vozu – příplatkové výklopné štíty z plexiskla situaci o moc nezlepší. Příjemné je foukání teplého vzduchu na krk, opět si ale musíte připlatit.

Díky dobrému rozložení hmotnosti a vyspělému, dobře naladěnému podvozku je s SLK radost jezdit i po náročnějších technických silnicích. Auto je velmi dobře čitelné a i v rychle projížděných zatáčkách se nenaklání – pokud to přeženete s plynem, dovede i mírně odsadit záď (ale jen co dovolí bdělé, ne zcela vypínatelné ESP).  Problém zaznamenáte na hodně rozbitých silnicích nebo dlažebních kostkách – tam je i přes poddajný podvozek výrazněji snížen komfort pérování.

Základní motorizací je přeplňovaná osmnáctistovka. Možná teď ohrnujete nos, ale jejích 184 koní s 270 Nm dovede s SLK hodně zahýbat. Problém je samozřejmě s mírnou prodlevou turbodmychadla a nemožností točit motor přes 6000 otáček. Spotřeba se dá bez problémů udržet pod deset litrů, při rychlé jízdě motor „pije“ rychlostí 12 litrů na 100 kilometrů.

Přestože reakce na plyn je okamžitá, je lepší volbou 3,5litrový šestiválec? Je i není, sice jde o silnější motor, navíc šestiválec, nelze ale v jeho případě mít v SLK manuální převodovku a navíc je u V6 logicky vyšší hmotnost – 1540 kg versus 1435 kg u přeplňovaného čtyřválce. A pak tu máme cenu: verze s šestiválcem je o citelných 354 tisíc korun dražší. Už základní verze SLK tak patří mezi nejlepší volbu.