Porscheho muzeum v Liberci ukáže první funkční hybrid. Vydali jsme se tam stylově

Těšil jsem se na to, že do místa, kde se narodil geniální konstruktér Ferdinand Porsche, vezmu Porsche 911. Jenže pár dnů před plánovaným výletem jsem se dozvěděl, že místo devětsetjedenáctky dostanu 718 Cayman GTS. Ten, se kterým jsem měl vloni na podzim jezdit na okruhu Ascari. [celá zpráva]

Dobrá zpráva to nebyla, ale když vám někdo půjčí na hraní špičkové porsche, nestěžujete si. Takže jsem převzal klíčky, nastartoval 2,5l plochý čtyřválec a vydal se z Prahy na sever.

První stovka kilometrů po dálnici vyzkoušela zejména tempomat a občas i palubní bluetooth. Pak přišly městské ulice a dvůr Porscheho rodného domu ve Vratislavicích nad Nisou. Dnes z něj je muzeum, které spravuje automobilka Škoda.

Vnitřek však vůbec nevypadá jako příbytek a dílna karosáře, kteroužto profesi zastával Ferdinandův otec. Je to galerie, jejímž ústředním exponátem je vůz nazvaný Semper Vivus, česky „stále živý“.

Podle popisku to je první v praxi použitelné auto na světě s plně hybridním pohonem; bylo představeno v roce 1900. Ovšem kus stojící v muzeu je replika. Je provozuschopná, ale je to pořád replika. Vratislavickému muzeu ji zapůjčilo Porsche Museum ve Stuttgartu.

Funguje relativně jednoduše. Dva zážehové motory DeDion Bouton o výkonu 3,5 koně pohání dva generátory o výkonu 2,5 koně. Proud z nich nabíjí akumulátory a pohání přední kola vozu pomocí elektromotorů umístěných přímo v nich.

Kromě Semper Viva je k vidění fotografie mladého Ferdinanda a ve vedlejší místnosti si můžete přečíst něco o jeho studijním a pracovním životě. Např. to, že ve svých osmnácti letech odešel do Vídně, kde nastoupil do učení u firmy Vereinigte Elektrizitäts-AB Béla Egger.

Tu opustil o několik let později kvůli zaměstnání u c. k. továrny na kočáry Lohner. Právě tam začal s vývojem elektromobilů se značkou Lohner-Porsche. Později tam postavil onen hybrid Semper Vivus.

Stojí tedy rodný dům Ferdinanda Porsche za návštěvu? Zcela jistě, pokud se chcete dozvědět něco víc o životě tohoto konstruktéra. Na vrcholný cíl výletu však toto místo nestačí. Spojte to však třeba s muzeem Škody v Boleslavi a jednodenní výlet je na světě.

Pokud k tomuto výletu budete mít sporťák značky Porsche, tím líp. Liberecko je totiž plné zajímavých silnic. Zpátky to třeba můžete vzít po klikaté lesní silnici, která ve Vratislavicích začíná jako ulice Dlouhomostecká a dovede vás do Jeřmanic. A pokud si budete chtít cestu zpestřit i nadále, můžu doporučit třeba silnici č. 273 mezi Žďárem a Mšenem.

Chvála na cayman totiž je stejná, jakou jsem pěl na boxster ve výše odkazovaném článku – zatáčky jsou za jeho volantem čirou řidičskou radostí. Přilnavost podvozku spolu s pirellkami P-Zero skoro až popírá fyzikální zákony.

I na hodně rozbitém asfaltu vůz drží naprosto excelentně. Jakýkoliv odskok na hrbolu v asfaltu je čitelný a snadno a přesně korigovatelný, o jakémkoliv drobném smýknutí pneumatik víte snad ještě dřív, než k němu dojde, a tak s ním můžete pracovat.

A - budu se možná opakovat - způsob, jakým tohle auto vykružuje zatáčky pod plynem, je s jinou koncepcí pohonu neopakovatelný. Mrštnou příď namíříte na vrchol oblouku, přidáte plyn, zadní pneumatiky se zakousnou do asfaltu a skoro až zatočí za vás.

Jen co vyjedete z jedné zatáčky, chcete další a další a ještě další, až skoro zapomenete, že spolujezdec vedle vás zelená s každým obloukem čím dál víc. Slíbíte, že pojedete pomaleji, ale to nejde – cayman je v zatáčkách jako droga.

Ovšem nadšení kalí dvě věci – PDK místo manuálu a pevná střecha. Sedmistupňová dvouspojka PDK je sama o sobě převodovkou perfektní, řadí rychle a jemně, ale jednak mě to s ní nebaví ani zdaleka tolik, jako s manuálem, a nesedí mi ani její elektronický mozek.

Při klidné jízdě ve standardním jízdním režimu totiž motor podtáčí. A naopak, když přepnete na Sport a šlápnete na plyn, zbytečně ho vytáčí k omezovači. Běžně by to nebylo špatně, jenže nový 2,5l přeplňovaný boxer nemá žádnou znatelnou výkonovou špičku ve vysokých otáčkách, spoléhá na vlnu točivého momentu ve středním pásmu otáček.

A pevná střecha – jistě, tohle bude věc osobních preferencí každého soudruha, ale když jsem v provozu potkal kabrio, povzdechl jsem si, že mám pevnou střechu. A nikoliv jen proto, že jsem několik desítek minut před převzetím caymana vrátil mustanga se skládací střechou.

Musím zmínit také tři ergonomické nedostatky interiéru, které však, podobně jako střecha, budou silně individuální. Opěradlo je pro má záda příliš úzké, navigace neumí zůstat v režimu „sever nahoře“, když vás navádí po trase, a do levého kolene mě tak nepříjemně tlačila mřížka reproduktoru ve dveřích, že jsem mezi ně musel vložit hadřík.

Přesto jsem jen velmi nerad odevzdával klíče; 718 rozhodně patří k autům, které bych ve své garáži viděl velmi rád. Ovšem, byla by to verze Boxster S s manuálem, ve stříbrné barvě, se stříbrnými 19“ koly a se vším vylepšením podvozku, které má verze GTS v základu a které z ní činí tak špičkový řidičský stroj.