Test Mazdy 6 G165: Stárne, ale bude vás bavit

Musím se přiznat, že jsem dlouho neřídil tak osvěžující „obyčejné” auto, jakým je Mazda 6. Dost možná od doby, co jsem se svezl se současnou Mazdou 3. Totiž, pokud vám přijde, že jsou všechna dnešní auta stejná, projeďte se právě s jedním z těchto dvou.

Dokážou vám, že i s autem v podstatě úplně obyčejným se můžete za volantem hezky bavit. Že nepotřebujete stovky koní, zadní náhon a dokonce ani ostré – a obyčejně tvrdé a na českých silnicích nepohodlné – verze běžných aut.

Šestka je na světě už hezkou řádku let, její současná, třetí generace se prodává už od roku 2012 s několika facelifty. Věk je na ní však znát. Zvenčí ani tak ne, to vypadá stále k světu. Že nemá LEDkové blinkry, mě příliš netrápí, zejména, když adaptivní LED světla svítí vcelku dobře.

Věk je víc znát uvnitř. Head-up displej toho neumí zobrazit tolik jako např. v Opelu Insignia a promítá se na výklopné sklíčko, nikoliv na čelní sklo. A infotainment má řadu drobných ergonomických nedostatků, nepodporuje Android Auto a ve srovnání např. s Octavií má malý displej.

Jeho ovládání na středovém tunelu je však geniálně jednoduché a uživatelsky přívětivé; co na tom, že vypadá inspirované iDrivem od BMW. O pár desítek centimetrů dozadu ale mám výtku – loketní opěrka na středovém tunelu je příliš daleko a není nastavitelná, a tak se opírám loktem o místo, které mě tlačí.

Zamrzí také absence teploměru oleje, tím spíš, když mají budíky v pravé části displej. A tím spíš, že tohle auto má opravdu dobrý podvozek a svádí k tomu, vzít další zatáčku o chloupek rychleji, než byste ji projížděli běžně.

Vpravdě největší devízou tohoto auta je jeho podvozek. Můžeme se bavit o pohodlných sedačkách, ale musíme zmínit nedostatečné boční vedení, můžeme se bavit o všeobecné prostornosti kabiny, ale to člověk od velkého sedanu očekává.

Šestka je se svými téměř 4,9 metry délky a více než 2,8 metry rozvoru vážně docela velké auto. Rozhodně dost velké na to, aby jednoho nenapadlo s ním chtít řezat zatáčky. Ale, světe, div se, ona to zvládá, a dokonce to zvládá víc než dobře.

Přilnavost přední nápravy v zatáčkách je úctyhodná a je kouzelné, jak vůz utáhne stopu, když v oblouku uberete plyn. Není to nic ostrého, že by vám to mělo rozhodit záď nebo vás poslat do příkopu, ale vážně mě baví cítit, jak pode mnou auto pracuje.

Řada moderních aut, která vás má bez reptání odvézt z bodu A do bodu B, vás většiny těchto vjemů zbaví. Pokud jedete zvolna, umí to i tahle mazda, ale trochu ostřejší jízda ji baví víc. A vás bude bavit taky.

Bonusem je dvoulitrový atmosférický motor, který dává 165 koní. Jeho reakce na sešlápnutí plynu jsou bleskurychlé a dodávka výkonu lineární. Nestane se vám, jako u moderního turbomotoru, že by odevzdal maximum někde okolo čtyř tisíc otáček, a pak se jen z povinnosti dobelhal k omezovači.

Dvoulitr SkyActiv-G je ze staré školy – čím výš ho točíte, tím lepší výkon podává. To znamená, že je třeba se naučit rychle a přesně řadit, nejlépe i s meziplyny, abyste ho mohli držet v otáčkách a dostali z něj to nejlepší.

Ovšem, šestka je velké auto a 165 koní je na ni sotva akorát, i když jedu ve voze sám jen s trochou bagáže. Musím motor docela ždímat, abych dosáhl dynamiky, která se u obdobného vozu sluší a patří. S dálničními rychlostmi i rozumně přes dovolenou stotřicítku však nemá problém.

A těší i spotřebou – za nějakých devět stovek kilometrů, řadu z nich poměrně ostrých po horských silničkách, si řekla v průměru o 7,7 litru benzínu na sto kilometrů. Klidnou jízdou se sedmičce dá přiblížit víc, ale to vás nebude bavit.

Šestka není auto jako každé jiné. Je na něm vidět věk, to bezesporu, ale je určené pro člověka, který si chce za relativně málo peněz užít relativně hodně muziky jak po stránce prostoru v kabině, tak i po stránce podvozku.

Jen je trochu škoda, jak úzké možnosti máte co do motoru a výbavy při konfiguraci auta. Chcete-li manuál, dostanete nanejvýš výbavu Revolution, 165 koní a látkové čalounění. Chcete-li kůži nebo víc výkonu, je potřeba zvolit Revolution Top, ale 2,5l čtyřválec o adekvátnějších 192 koních se dodává jen s automatickou převodovkou.

Berte to z té druhé stránky. Na dvoulitr je nižší povinné ručení, a pokud nebudete denně vozit čtyři urostlé chlapy, bude 165 koní celkem slušně dostačovat. Kůži nepotřebujete a manuální převodovka spolu s lehkou přídí (diesel by ji příliš zatížil a zcela vymazal veškeré vyvážení auta i lehkost jízdy) za relativně nižší výkon stojí.