Hlavní obsah

S kolika partnery je přirozené žít

Právo, Radim Uzel

Do Pardubic se nesjíždějí jen příznivci hokeje, dostihového sportu nebo ploché dráhy, ale každý rok také odborníci na sexuální výchovu. Na letošním, už patnáctém kongresu zazněl pozoruhodný příspěvek profesora Weisse, který se zamýšlel nad otázkou, jestli je člověk přirozeně monogamním, nebo polygamním živočichem.

Článek

Na první pohled se to zdá být docela jasné. Díky proklamovanému rčení: rodina, základ státu, si většina lidí představí tatínka, maminku a děti. Jenže ono to tak úplně jasné není. Z 1154 lidských společenství, která jsou historicky a kulturně popsaná, bylo téměř tisíc, tedy 87 procent, polygamních.

To znamená, že jeden muž měl více žen nebo jedna žena žila legálně s více muži. Současný model manželství je tedy ze statistického hlediska spíš výjimečný.

S prodlužujícím se lidským věkem se i u nás začíná více uplatňovat takzvaná následná polygamie. Rozumějí se tím rozvody a nová manželství nebo mimomanželské vztahy. Sama zákonná úprava manželství a rozvodů svědčí o tom, že člověk je přirozeně polygamní. Kdyby byl přírodou konstruován k naprosté celoživotní věrnosti jednomu jedinci, byly by takové zákony zbytečné.

Mladí muži bez partnerek se stávají zdrojem sociálního neklidu

Jednoženství a jednomužství nejsou tedy přírodní nutností nebo biologicky podmíněnou skutečností. Jde spíše o konstrukci kulturní. Společná péče partnerů o dítě se společnosti i rodině vyplácí.

U některých polynéských společenství zůstávají muž a žena spolu v zájmu výchovy dítěte v průměru asi sedm let. Poté se obvykle rozcházejí a uzavírají nové svazky. Také v našem kulturním okruhu se nedávno objevil návrh uzavírat manželství na dobu určitou. Kdoví, zda se časem neprosadí.

Jednoženství má nesporně jednu výhodu. V případě početnějších harémů zůstává část mužů neuspokojena. Tím bývá ohrožena stabilita společnosti. Mladí muži bez partnerek se totiž stávají zdrojem sociálního neklidu.

Monogamie má v Evropě jasně židovský původ

Rekrutují se z nich v lepším případě revolucionáři a v horším případě teroristé. Pokud se tedy bohatí vzdají víceženství a zruší své harémy, většina mladíků se ožení. Tím se revoluce a terorismus omezí, nebo dokonce vymizí.

V souvislosti s monogamním manželstvím se v našem kulturním okruhu hovoří o židovskokřesťanské tradici. Výlučně párovým vztahům však dávali přednost i staří Řekové, Římané a Germáni, ale také Kelti nebo Slované. Historicky dokumentovaná monogamie má ovšem v Evropě jasně židovský původ.

Monogamii zavedl Geršom ben Juda v roce 1000 na shromáždění církevních zástupců v Mainzu. Byla zavedena pouze na zkušební dobu jednoho tisíce let. A jen pro středoevropskou populaci Židů.

Důvodem bylo to, že hrozila doba pogromů. Skupině se prý prchá obtížněji než páru. Nařízení mělo tedy platit do roku 2000. Pogromy ale skončily a zatím, pokud vím, nikdo tu zkušební dobu nevyhodnotil.

Reklama

Související témata:

Související články

Tajný život mužů a žen

Nedávno mi psala jedna mladá žena, že načapala svého manžela, jak v noci sedí u počítače a prohlíží si pornografické stránky. Výsledkem byla novomanželská...

Nevěra je program přírody

Nedávno byla zveřejněna překvapivá data o tom, kolik sexuálních partnerů máme během života. Zatímco český muž souloží od narození do smrti průměrně s 8,1...

Bisexualita jako mýtus

Bisexualita je mýtus.Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým...

Výběr článků

Načítám