V knize líčí Kim So-jon třicetileté období, které věnovala výzkumu dlouhověkosti, uvedl jihokorejský list Čoson ilbo. Kim So-jon byla v roce 1979 postavena do čela výzkumného ústavu, jenž měl pomoci Kimovi dosáhnout věku 120 let. V roce 1992 Kim So-jon uprchla do Jižní Koreje.

S nápadem ohledně prodloužení života přišel podle ní severokorejský diktátor, když oslavil 65. narozeniny. Tehdy nařídil, aby byli největší lékařští experti země svoláni a aby začali pracovat na tomto úkolu. Odborníci kromě jiného zkoumali účinky 1750 léčivých rostlin, které jsou registrovány v učebnicích východní medicíny, a ty nejslibnější z nich pěstovali a testovali.

Jako první ale lékaři Kimovi předepsali, aby se častěji smál. „Pozvali jsme komediální herce a také pěti a šestileté děti, aby předváděli různé roztomilé kousky. Každý z vystupujících, komu se podařilo Kima rozesmát pětkrát denně, dostal ocenění za zásluhy,” popsala Kim So-jon.

Dávali mu krev mladých mužů

Ve věku 78 let začal vyžadovat transfuze krve darované mladými muži. Podle Kim So-jon však přehnané léčebné procedury měly vedlejší efekty a ve skutečnosti možná spíš zhoršily Kimovy zdravotní problémy.

Veškeré vyzkoušené lékařské procedury ale Kimovi pomáhaly jen omezeně, protože diktátor požadoval zázračný lék a nebyl ochoten se náležitě starat o své zdraví. Trpěl mimo jiné nadměrnou váhou a také měl na tváři nádor.

Kim Ir-sen zemřel v červenci 1994 patrně na srdeční infarkt.