Unie diskutuje, a pašeráci lidí zatím prodávají „evropský sen”

Za vším stojí rozvětvená síť, která zahrnuje nejen Středomoří a Blízký Východ – sahá i hluboko do subsaharské Afriky. Rychle se adaptuje na nové potřeby a je obtížné ji zničit. Podle italského novináře Giampaola Musumeciho, který o pašování lidí ze severní Afriky napsal knihu, se pašeráci chlubí, že „to, co prodávají, je sen o Evropě“.

Sociální sítě tu fungují jako „součást marketingových operací pro největší ilegální cestovní společnost na světě“. I použité inzeráty připomínají reklamy cestovek.

„S novou sezónou máme v nabídce celou řadu cest. Lodě jsou dřevěné. Pokud máte otázky, kontaktujte mne přes Viber či WhatsApp,“ uvádí facebooková stránka pašeráka Abdula Azíze. Ten podle svých slov žije v přístavu Zuára na západě Libye, který mu slouží jako opěrný bod.

Denně ho prý přes Facebook kontaktuje deset až dvacet lidí. „Do roku 2012 jsme sociální média nepoužívali vůbec. Teď nám zajišťují 30 až 40 procent podnikání,“ konstatuje. Podle Azízových údajů stojí „cesta“ z Turecka přes Libyi do Itálie 3800 dolarů (skoro sto tisíc Kč). Z Alžírska nebo ze Súdánu je to za 2500 dolarů.

„Jestliže se lidé nemohou dostat do Libye, mám legální i nelegální prostředky, jak je sem dopravit,“ chlubí se Azíz. Strach z úředního stíhání nemá. „Jaké úřady? Žádné tu nejsou. Není tu ani vláda. Není tu nic,“ řekl přes Skype stanici BBC.

Dodal, že má takřka v každé muslimské zemi kontakty, které mu pomáhají pašovat do Libye zájemce o cestu do Evropy. Nebojí se ani nových iniciativ, jako je JOT Mare, s jehož pomocí chce Europol, policejní centrála EU, odhalit pašerácké sítě. Podle něj jsou to jen bezvýznamná slova.

„Jak mne chtějí stíhat? Přijedou do Libye? Pokud se o to pokusí, bude to považováno za invazi. Chtějí mne chytit mimo Libyi? Nejezdím mimo Libyi – a pokud ano, oni se to nedoví,“ prohlašuje.

Lidí jako on jsou stovky. Na webu nabízejí vše od falešných pasů po bezpečné cesty vzduchem, po zemi i na moři. K mnoha nabídkám jsou připojeny fotky luxusních výletních lodí či zbrusu nových pasů. S oblibou zákazníky lákají slibem, že jejich děti mohou cestovat zdarma.

Síť, která spojuje provozovatele dopravy, jako je Abdul Aziz, s padělateli pasů v Istanbulu či řidiči kamiónů v Eritreji, představuje ilegální, stále se měnící síť kontaktů, zločineckých gangů a jednorázových obchodních dohod, které překračují státní hranice a jež je téměř nemožné uhlídat.

Nijak prý nepomáhá, když se Evropa pokouší své hranice co nejvíce utěsnit – pašeráci prý vždy najdou způsob, jak lidi provézt. „O tom, jak se dostat do Evropy, přemýšlejí 24 hodin denně. Jsou v kontaktu. Jeden z nich mi řekl: ,Studujeme Evropu, studujeme zákony, a čím více uzavíráte hranice, tím více na tom vyděláme‘,“ tvrdí Musumeci.

Na tom, že další uprchlíci budou přes Středozemní moře mířit do Evropy, nezmění podle novináře nic ani nové rozdělení uprchlíků v EU. Ta se podle něj bude muset zabývat příčinami jevu: „Musíme se zaměřit na Libyi, Eritreu, Somálsko, Sýrii. Může to znít naivně, ale je to jediný způsob, jak zastavit příliv... Nikdy to nezastavíme jen zavíráním dveří. Mluvil jsem s desítkami migrantů, a tito lidé jsou ochotni zemřít, jen aby se dostali do Evropy.“