Článek
BBC oslovila na 500 mladých muslimů ve věku 16 až 34 let původem z Asie. Tři čtvrtiny mužů a 63 procent žen uvedlo, že rodiny by měly žít tak, aby nebyla poskvrněna jejich čest. Násilí, jež má očistit štít rodiny, který většinou pošpiní žena, je přijatelné pro 18 procent mladých. Kromě vražd jde o útoky kyselinou, zmrzačení, únosy, věznění a bití.
Důvodem pro použití násilí je především neuposlechnutí otce, svatba s neakceptovatelným partnerem nebo přání ukončit manželský svazek, ale také nošení západních šatů nebo večerní vycházka ven bez doprovodu.
Alarmující čísla
Podobné násilí je časté. Policie eviduje za poslední rok 2823 násilných činů souvisejících se ctí rodiny. Podle organizací na ochranu žen ale jde o vrchol ledovce a mnoho podobných činů není nahlášeno. Jen organizace hájící práva íránských a kurdských žen eviduje 500 telefonátů týraných žen měsíčně. Počet telefonátů se za poslední čtyři roky zdvojnásobil.
Podle britského žalobce Nazira Afzala, který má na starosti tuto problematiku, je ročně počet vražd ze cti v Británii mezi deseti až dvanácti, přesné číslo ale není známo.
Skutečnost, že tyto činy nevymizely, ho zaskočila: „Myslel jsem, že je to generační záležitost, že je to něco, co by mohlo zahynout s mojí generací, naneštěstí ale stejným způsobem myslí i mnoho mladých lidí."
Rodině se nelíbil partner
Většinou jde ale o kolektivní akt pomsty. Za uškrcení v Británii žijící Kurdky Banaz Mahmodové bylo posláno do vězení pět lidí, vraždu naplánoval její otec a strýc, protože měla neakceptovatelného přítele. Dva přímé pachatele vydal Irák.
Dvacetiletou Banaz Mahmodovou zabili její příbuzní
Obětí se poprvé stala i bílá žena - sedmnáctiletá Laura Wilsonová, kterou ubodal Ahtiaq Ashgar v roce 2010, když se jejich vztah rozpadl.
Výpovědi týraných žen
Vražda však není jedinou formou násilí proti ženám, které pošpiní čest. O utrpení v pořadu vyprávějí ženy, které skončily v azylovém domě. Jednou z nich je Qawal, která byla do Británie provdána z Pákistánu: „Moje tchýně mě bila do obličeje tak tvrdě, že jsem krvácela z ucha. Nevěděla jsem nic o okolním světě, nemluvila jsem anglicky a nevěděla jsem nic o penězích. Drželi mě v tom domě jako ve vězení. Jednou jsem byla zamčená v ložnici v patře třináct dní, Myslela jsem si, že jedinou možností je dostat se ven oknem nad schodištěm, nebo se zabít. Chtěla jsem to skončit.“ Qawal nakonec utekla, běžela bosá po sněhu.
Počet sebevražd mezi muslimskými ženami z Asie je třikrát vyšší, než je průměr.
Tvrdý osud měla i těhotná Kurdka Leila, které přijela za svým mužem do Británie: „Dal mi ruce okolo krku a řekl, že by mě mohl zabít, rozsekat na kousky a hodit do pytle na odpadly a nikdo by se nic nedozvěděl.“ Leila skončila v nemocnici, ale vrátila se těhotná domů, kde se k ní manžel choval tak špatně, že musela přijet policie. Skončila v azylovém domě, ale bojí se dál, protože odchod od rodiny je brán jako pohana.
Tradice se předávají
Jasvinder Sangherová, která pracuje na tísňové lince krizového centra pro ženy týraných kvůli rodinné cti, ví, jak těžký je osud těchto žen. Sama byla ve 14 letech uvězněna v ložnici, když si odmítla vzít muže, kterého nikdy neviděla.
Vysvětluje, proč idea zločinů ze cti stále přežívá. Je to dáno výchovou: „Od mládí jsem se učila, že je nevhodné mít s muži kontakt očima nebo s muži sedět. Zákony se posouvají a mění s tím, jak stárnete. Nesmíte mít přítele, mluvit k opačnému pohlaví, stříhat si vlasy, dávat si make-up. To vše lze brát jako urážku rodinné cti.“ A to vše slyší nejen dívky, ale také jejich bratři.