„Nasazení síly v Iráku v březnu 2003 jsem považoval v rozporu s mezinárodním právem,“ uvedl Wood s tím, že s nasazením síly nesouhlasila Rada bezpečnosti OSN. Tehdejšímu ministru zahraničí Jacku Strawovi koncem ledna 2003 napsal, že mandát OSN je nezbytný, protože právní argumenty a analýzy jsou vágní.

Ministr kritiku smetl ze stolu

Straw odpověděl, že jeho pohled je příliš dogmatický. „Často mi radili, že je něco protiprávního a stejně ty záležitosti dostaly zelenou,“ zněla ministrova reakce.

„Samozřejmě, že jsou oblasti v mezinárodním právu, které mohou být docela nejisté. Tohle ale byla výhradně otázka interpretace specifického textu“ (rezolucí OSN včetně té, která v listopadu 2002 vyzývala bývalého iráckého prezidenta Saddáma Husajna ke spolupráci), doplnil Wood.

Bývalý poradce tvrdí, že ve finále bylo na ministru spravedlnosti lordu Goldsmithovi, aby rozhodl, zda je válka v souladu s pravidly. Ten před začátkem konfliktu v prohlášení tvrdil, že mandát k užití síly vycházel z kombinace rezolucí OSN, z nichž některé se datovaly k příměří po válce v Zálivu. O deset dní dříve ale premiérovi řekl, že nejbezpečnější právní cesta je přijetí nové rezoluce.

S Woodem v úterý před komisí souhlasila i jeho tehdejší zástupkyně Elizabeth Wilmshurstová, která kvůli válce v roce 2003 z vládní administrativy odešla.

Chilcotova komise se tento týden soustředí právě na otázku, zda invaze byla legální. Ve středu se očekává svědectví lorda Goldsmithe a v pátek Tonyho Blaira. Kvůli tomu se v centru Londýna očekávají rozsáhlé protesty a zajištění bezpečnosti má přijít na čtvrt miliónu liber (přes 7 miliónů korun).
Straw už jednou před komisí vypovídal. Minulý čtvrtek uvedl, že v souvislosti s invazí uvažoval o rezignaci a připustil, že nebýt jeho hlasu, premiér Blair by svolení k účasti ve válce od kabinetu a Sněmovny nedostal. Straw bude před porotou vypovídat ještě jednou.