Článek
Slunce obyčejně prochází obdobími aktivity a klidu. První perioda trvá jedenáct let a během jejího vrcholu uvolňuje sluneční povrch množství energie prostřednictvím výbuchů, jež jsou pozorovány většinou v oblasti slunečních skvrn. Loni se očekávalo, že po období klidu Slunce vstoupí do aktivní periody.
To se nestalo. Naopak při jeho povrchu poklesl tlak větru na 50leté minimum a sluneční činnost je nejslabší za poslední století. Podle londýnské profesorky Louisy Haraové není jasné, proč tomu tak je, a kdy Slunce znovu vstoupí do aktivní fáze. Podle ní to ale nemusí být hned tak brzy a někteří odborníci se domnívají, že nastane další období nečinnosti a mohl by se opakovat scénář „malé doby ledové“ během tzv. Maunderova minima, které během 17. století trvalo sedm desítek let.
Podle profesora Mikea Lockwooda ze Southamptonské univerzity slábne sluneční aktivita od roku 1985, přesto však teplota na Zemi stoupá. „Kdyby zatemňování Slunce s sebou neslo ochlazení, už bychom to pocítili,“ řekl.
Maunderovo minimum
Termín charakterizuje období zhruba mezi roky 1645 a 1715, kdy se staly skvrny na Slunci vzácnými (bylo jich jen pár desítek oproti běžným desítkám tisíc). Období bylo pojmenováno podle anglického astronoma Edwarda W. Maundera (1851 - 1928).
Maunderovo minimum se časově shoduje se střední a nejchladnější fází Malé doby ledové. Tehdy se Grónsko pokrylo ledem a zvětšily se alpské ledovce. Evropské řeky v zimě zamrzaly, stejně jako Baltské moře či Calaiská úžina.
Lockwood se domnívá, že kromě 11letého cyklu ovlivňuje aktivitu významně také sluneční oscilace trvající stovky let. Rok 1985 byla podle něj vyvrcholením dlouhodobé fáze, zatímco Maunderovo minimum představuje protipól. Lockwood dodal, že vstupujeme do střední fáze a nové Maunderovo minimum hrozí za více než století.