Mao Ce-tung byl jedním z největších tyranů 20. století

Adolf Hitler, Josif Stalin a Mao Ce-tung. Tak zní pomyslné stupně vítězů nejkrutějších diktátorů 20. století. Mao Ce-tunga do nevybrané společnosti dostal ambiciózní plán jeho Čínské lidové republiky z roku 1958, který měl chřadnoucí zemi dostat do postavení hospodářské velmoci.

Nepodařilo se. Jediným následkem byl jeden z největších světových hladomorů, kterému padlo za oběť 30-40 miliónů lidí. Smrt všech padá na vrub Mao-Ce tunga, který v součtu připravil o život více lidí než celá 1. světová válka. Sebe pak o prestiž, moc i autoritu.

Mao se totální fiasko akce s názvem Velký skok pokusil napravit v roce 1966 kulturní revolucí. Kampaň byla zaměřena proti jeho osobním nepřátelům, stranickým odpůrcům a čtyřem přežitkům - kultuře, obyčejům, návykům a starému myšlení. Hnací silou Maovy revoluce se stala zfanatizovaná mládež.

„Mládež je jako čistý papír, je na něj možné napsat cokoliv,“ pronesl na adresu vznikajících rudých gard Mao. Gardy mladých revolucionářů pak pro svého vůdce plenily muzea, pálily knihy a ničily historické budovy.

Kulturní revoluce probíhala 10 let a skončila až smrtí jejího iniciátora.

Mao Ce-tung neomezeně vládl nejlidnatější zemi světa 27 let. Poroučel všem, přesto se 9. září 1976 našel někdo, kdo se jeho diktátorské vůli vzepřel. Oním nepoddajným byla smrt.

Už 70. letech lékaři Mao Ce-tungovi zjistili nevyléčitelnou sklerózu míšních nervů. V roce 1976 ho pak postihly tři infarkty a na poslední z nich zemřel. Bylo mu 82 let.

Jeho tělo pak bylo nabalzamováno a vystaveno.

Mao Ce-tung se narodil do rodiny zbohatlého rolníka hospodařícího v okolí provincie Chu-nan. Otec chtěl mít také zemědělce. Mao ale tradiční venkovský život odmítl a vystudoval učitelství a novinařinu.

V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity. Během praxe se mu naskytla možnost studia v zahraničí, Mao ji ale nevyužil. Při četbě se totiž seznámil se základními myšlenkami marxismu, které ho naprosto pohltily a vnukly mu touhu je realizovat.

Myšlenky marxismu později přenesl do svého Mao Ce-tungova myšlení- maoismu.

Mao se stal jedním ze zakládajících členů Komunistické strany Číny. Psal se rok 1921 a Čínská občanská válka, konflikt mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny, byla na spadnutí.

O šest let později se už Mao účastnil povstání proti Kuomintangu. Povstání bylo potlačeno a Mao byl nucen absolvovat tzv. Dlouhý pochod, ústup z provincie Ťiang-si před vojsky generála Čankajška. Dlouhý pochod začal na podzim roku 1934 a cestou komunisté urazili víc než 6000 kilometrů skrze hory i bažiny. Na konci šíleného pochodu stanulo jen 7000 zbídačených přeživších, kteří však měli nového vůdce-Mao Ce-tunga.

Ten se během pochodu chopil velení a po návratu se dočkal obrovského nárůstu popularity. Kult Maovi osobnosti byl na světě.

„Politická moc vychází hlavně z pušky,“ toto heslo Mao ctil a tím si i „rudý“ lid získal.

V roce 1935 se Mao stal tajemníkem a o osm let později už předsedou Komunistické strany. Po japonské kapitulaci v roce 1945 obdržely komunistické jednotky rozsáhlou vojenskou pomoc od Sovětského svazu a během čtyř let dosáhly úplné porážky Kuomintangu na území pevninské Číny.

Vznik Čínské lidově republiky 1. října 1949 byl vrcholným triumfem Mao Ce-tunga. Kromě strategického vůdce se stal i největším představitelem zákonodárné a výkonné moci v zemi. Stal se polobohem.