Pokud má třeba učitel v běžné třídě o pětadvaceti dětech sedm žáků s nějakou poruchou učení či soustředění, potřeboval by asistenta jako sůl.

„Pokud to má učitel takto, tak je to velký problém. Budou tam děti talentované, a ty potřebují práci navíc. Pak tam je ten střed a pak je tam těch sedm, které strhávají hodně pozornosti učitele na sebe,“ popsal Právu ředitel pražské ZŠ Chelčického Pavel Ostap.

„Je tam totiž problém kázeňský, jednak problém s neúspěšností, takže učitel se musí věnovat více jim a většinou je to na úkor těch ostatních. Je otázkou, jestli na to každý učitel má. Pokud je tam asistent, tak je situace naprosto ideální,“ uvedl.

Přínosem asistenta je zejména to, že se může věnovat individuálně dětem, které mají s výukou problémy. Věnuje se dítěti i o přestávce, a pokud třeba dostane záchvat, může si je odvést do jiné místnosti, kde pak pokračují samostatně. Asistent ale také více spolupracuje s rodinou.

To je patrné zejména u tzv. sociálních asistentů, kteří jsou přidělováni dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ti pracují přímo v dané komunitě a obecně suplují péči, která se jim nedostává z domova.

Za 12 tisíc

Získat asistenta ale není snadné. Podle Ostapa je třeba si o asistenta požádat už v květnu, tedy hned po zápisu. Nejprve musí požádat pedagogicko-psychologickou poradnu o potvrzení, že asistent je k danému žákovi zapotřebí. Posudek pak pošle na magistrát, popřípadě na krajský úřad. Ten pak většinou doporučení vyhoví, i když to není jeho povinností, a přidělí peníze.

Ale kolik peněz škola dostane, se ředitel doví až v září. A nemusí pokrývat kompletní plat asistenta. Ten se pohybuje mezi 12 až 16 tisíci. Zbytek pak musí ředitel zaplatit z prostředků školy, které jsou určené na provoz, nebo na odměny kantorů.

Může také požádat zřizovatele, tedy většinou obec, o příspěvek, ale opět není jisté, zda ho obec uvolní.

Asistenta si pak ředitel musí sám sehnat, což není vzhledem k jejich platu snadné. A lákavá pro ně není ani smlouva, kterou někteří ředitelé omezují na deset měsíců.

Asistent musí mít minimálně maturitu a navíc asistentský kurz. Ředitelé se tedy často snaží oslovit kolegy na penzi, ale třeba v brněnské ZŠ Merhautova si najali studentky pedagogických fakult a velice si je pochvalují.

„Pracují tu čtyři hodiny denně, ale dělají i nad rámec svých povinností, když třeba odvedou děti do jídelny. Jsou tu i po vyučování, je zřejmé, že ta práce je baví. Je to pro ně praxe a přivýdělek,“ řekla Právu ředitelka školy Jana Foltýnová.

„Jde i o stav společnosti“

Vzhledem k tomu, že její škola se nachází v sociálně vyloučené lokalitě, hodně zde využívá sociálních asistentů. U nich není třeba mít doporučení od odborníků, žádost si vypracovává škola sama podle svých metod a záleží na kraji, zda uzná, že je ve třídě dost sociálně znevýhodněných dětí na to, aby jim pomáhal asistent.

„Máme dva romské asistenty, umí romsky, mají maturitu, baví je to a jsou spokojení. Paní Šmardová to už dělá deset let. Jsou za tu práci vděční, mají ohromné výsledky, protože už mají důvěru ve své komunitě. Jsme rádi, že takové pedagogy tady máme,“ řekla Foltýnová.

Podle ní dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí přibývá, protože během krize se do svízelné situace dostalo více rodin. A nejedná se už jen o Romy.

Podle Ostapa však přibývá i dětí s různými poruchami, a to i s autistickou poruchou.
„Zaprvé vzrůstá počet dětí, které mají vrozené dispozice mít tento problém. A pak, dnešní stav společnosti je takový, že rodiče ne vždy dokážou dítě usměrňovat tak, aby mělo jasně definované hranice,“ zamýšlí se nad příčinami Ostap.

A nutnost získávat asistenty podtrhuje i fakt, že se podle něj rozvolnila výchova.

Autistů není více, jen se zužuje norma

To, že přibylo diagnostikovaných poruch u dětí, potvrzují i odborníci, nicméně příčiny vidí jinde.

„Když se dříve mluvilo o dítěti, že je trochu zlobivější, tak se mu dnes hned dá nálepka ADHD. Zlepšila se diagnostika a lidé si toho více všímají. Určitě jich ale nepřibývá,“ řekl Právu dětský psycholog Miroslav Hudec.

„Na jednu stranu je dobře, že se třeba včas odhalí porucha, se kterou je třeba něco dělat. Na druhou stranu se vidí porucha i za nějakou drobností a zbytečně se to pak nafukuje. Ale co je horší, že si dítě nese nějakou nálepku do života,“ dodal psycholog, který má za sebou 40letou praxi v pedagogicko-psychologické poradně s diagnózou poruch lehčího typu.

Podle klinické psycholožky Dany Krejčířové také přibývá dětí s diagnostikovaným autismem, protože se rozšiřují kritéria poruchy.

„Reálně ale je počet dětí s klasickým autismem v čase stabilní. Typický obraz mají asi čtyři děti z deseti tisíc. Hranice poruchy je navíc neostrá. Jde o plynulé spektrum sociálních odchylek a o otázku, kdy již odchylka překračuje hranice toho, co společnost přijímá jako normální," sdělila Právu Krejčířová.

Podle ní lze některé děti s autismem zařadit i do tolerantnější běžné třídy, aniž by bylo asistenta zapotřebí. Ale většinou je asistent nutností. Stále by však stačil asistent pedagoga, nikoli osobní asistent, o kterého může požádat rodina, a který se věnuje dítěti i mimo školu.

„A současně mám mnoho dětí bez této diagnózy, ale třeba hyperaktivních, s hraniční inteligencí, s těžkými poruchami učení, které asistenta potřebují daleko víc, než děti s lehčími sociálními odchylkami, jako je lehký atypický autismus,“ dodala odbornice.

Vzdělávací potenciál autistů
Inteligence dětí s autismem je velmi různá. U klasické podoby autismu je ale asi u tří čtvrtin dětí přítomná mentální retardace. Aspergerův syndrom jako jeden typ poruchy z okruhu autistického spektra nesmí mít pro splnění diagnostických kritérií mentální retardaci, ale i v tomto případě jde častěji o děti jen slabě průměrné nebo podprůměrné. Tyto děti mají ale často trochu jiný styl myšlení (hodně zaměřený na detaily) a s ním souvisejí některé mimořádné dílčí dovednosti (nejčastěji brzy čtou a mají dobrý pravopis, někdy jde o počítání, paměť, znalost kalendářů, hudba) - tyto speciální dovednosti při celkově slabších schopnostech ovšem v životě ne vždy lze uplatnit. Problémem u nich není ani tak střední škola (s eventuální asistencí zvládají studium SŠ a někdy i VŠ přiměřeně své inteligenci), ale dospělý samostatný život, vztahy, partnerství, ale i práce, kde nebývají vytrvalí a špatně se orientují, práci si nedokážou zorganizovat a nebývají tvořiví. Jediné, co o lidech s autismem ale platí všeobecně je, že jde o poruchu sociálních dovedností. Všechno ostatní je nesmírně individuální.
Zdroj: Dana Krejčířová