Důkaz přinesl počátkem března výzkum publikovaný v prestižním vědeckém časopise Journal of Ornithology. Ve Spojených státech se obětí větrných elektráren každý rok stane 440 tisíc ptáků. Je to nepochybně vysoké číslo a nepochybně poroste. Podle odhadů americké agentury pro divokou přírodu má během dvou desetiletí dosáhnout jednoho miliónu – tak to alespoň podle tempa rozvoje větrných elektráren spočítali vládní odborníci.

Zlá mašina na sekání ptáčků

„Existence lidmi budovaných obřích strojů, které na kousky sekají ptáky za letu, je zdrojem zuřivosti nejširší veřejnosti,“ připustil Gavin Shire, viceprezident Společnosti na ochranu ptáků (Bird Conservation).

„Představa dravé šelmy s kořistí v tlamě – opeřenou kořistí – je ale podle názoru většiny lidí v pořádku. Kočky prostě ptáky žerou,“ dodal.

Shire to říkal v debatě, která se rozvířila po zveřejnění výzkumu o příčinách násilné smrti ptáků. Vědci z univerzity státu Maryland a Smithsonianského institutu totiž přinesli výsledky mravenčí práce dobrovolníků, kteří odchytávali ptáky, připevňovali jim na záda miniaturní vysílačky a pak sčítali zabité a zaznamenávali příčinu jejich smrti v několika státech USA.

Osm z deseti ptáků zabijí jejich přirození nepřátelé

Výsledek byl šokující: plných 80 procent ptačích životů mají na svědomí jejich přirození nepřátelé, přičemž téměř každý druhý – 47 procent – skončil v drápech a zubech kočky. V okolí venkovského osídlení a ve vilových čtvrtích měst byl kočičí podíl na zabitých opeřencích významně vyšší.

Výzkum se soustředil na jeden ptačí druh, drozdce černohlavé (Dumetella carolinensis). V Americe je to poměrně hojný pták, velmi vzácně byl pozorován i v Evropě. Původně migrující druh v posledních letech do svých zimovišť na jihu USA, ve Střední Americe a na Karibských ostrovech odlétá stále později, až během začátku zimy, a některé populace už neodlétají vůbec.

Ornitologové to připisují postupnému přizpůsobování se těchto ptáků, původně obývajících okraje lesů a křovinaté porosty, životu v kulturní, lidmi zabydlené krajině, kde snáze nacházejí potravu – hmyz a bobule. Drozdci jsou statečnými obránci svého teritoria jak před ptačí konkurencí, která často rozbíjí vejce v hnízdech, tak i před predátory. Brání se varovným křikem, výhrůžným postojem s roztaženými křídly a neváhají použít i ostrý zobák.

Ani domestikovaná šelma se nezapře

Ornitologové si při sledování nového způsobu života drozdců všimli skutečnosti, že v některých zdánlivě příznivých oblastech bylo ptáků nečekaně málo. Stavy byly tak nízké, že se vědci obávali o schopnost druhu přežít, alespoň v některých oblastech. Důvod našli v mňoukajících domácích mazlíčcích. Kočka, ač dávno domestikovaná, nezapomněla, že je dravá šelma.

Medailemi ověnčený chovný kocour stejně jako kterákoliv toulavá kočka vždycky zbystří, když zahlédne ptáka. Probudí se v ní lovec toužící po teplé kořisti. „Co se týká nebezpečí pro ptáky, kočky jsou hodně vysoko – představují až obdivuhodný faktor vlivu na ptačí populace,“ uvedl v závěrečné zprávě vedoucí výzkumu Peter Marra ze Smithsonianského institutu.

Oněch 47 procent ptáků ulovených kočkami je ale třeba brát s rezervou. Marra upozornil, že tak vysoká „vina“ koček se prokázala u konkrétního druhu, u sledovaných drozdců. Největší nebezpečí pro ptáky všeobecně podle něj představují vysoké domy s velkými skleněnými plochami, připomněl s odkazem na hromadná úmrtí ptáků, která na začátku roku vzrušila celou Ameriku.

Bird Conservation předpokládá, že kočkám padne v USA za oběť kolem 500 miliónů ptáků ročně. Domácí mazlíčci mají přitom na svědomí plnou polovinu úlovků.

„Je na čase přestat se zlehčováním predačního tlaku domácích koček, i když se s tím asi mnoho udělat nedá,“ reagovala Darin Schroederová z Bird Conservation. „Je ale naší povinností řešit tu druhou polovinu ptačích obětí, kterou mají na svědomí toulavé kočky.“ Mimochodem pro Nový svět je kočka zavlečeným živočišným druhem, dostala se do Ameriky až s evropskými přistěhovalci.

Kde stavět a kde ne

Ochránci ptáků větrné elektrárny neodsuzují, trvají ale na tom, aby větrné farmy byly stavěny tak, aby nestály v cestě hlavním migračním tahům a neohrožovaly velká hnízdiště.

„Já osobně jsem větrnými elektrárnami nadšený, ale projektanti by měli pečlivě rozmýšlet, kam a jak je postaví,“ řekl Marra. Bird Conservation například zatím marně upozorňuje, že největší rozmach větrných farem zaznamenávají státy, které leží na trase jednoho z ikonických amerických ptáků, jeřába bělohřbetého (Grus americana) – Severní a Jižní Dakota, Nebraska, Kansas, Oklahoma a Texas. Ve volné přírodě už v USA žije jen asi 400 těchto jeřábů. Podobnému riziku čelí tetřívci, jestliže v okolí jejich hnízdních lokalit vyrostou sloupy větrných elektráren. Tetřívci se vyhýbají místům s vysokými stromy, odkud by je mohli napadat dravci.

Už před dvěma lety britští vědci doporučili, aby výrobci větrných turbín volili jiné barvy než ty, které naprosto převládají vzhledem ke snaze designérů docílit co nejmenšího rušivého vizuálního efektu: bílou a světle šedou. I barva nosného sloupu, gondoly s generátorem i listů má totiž vliv na to, kolik ptáků – a také netopýrů – turbína zabije.

Nešťastně zvolená nenápadná barva

Doktorandi pod vedením Chloe Longové z univerzity v Longhborough vyšli z hypotézy, že světlá barva turbín přitahuje hmyz, za kterým se stahují ptáci (a v noci netopýři), kteří se p a k v zápalu lovu stanou obětí rotujícího listu. Největší úmrtnost udávaly předchozí statistiky v létě, kdy je hmyzu nejvíc.

Experimentátoři na několik větrných, 13 metrů vysokých turbín u Leicestershiru experimentálně připevnili lepivé desky s různými barevnými nátěry. Mezi bílými a světle šedými větrníky se tak na několik týdnů ocitly tmavě šedé, fialové, žluté, červené i bleděmodré. Pak vědci spočítali, kolik hmyzu a jakých druhů která barva přitahovala.

Výsledky byly nepříjemným překvapením. Nejatraktivnější barvou byla žlutá, ale hned za ní následovala bílá, a to jak ve dne, tak v noci. Nejmenší „úlovky“ vědci napočítali na fialových lapačích.

Také podíl ultrafialové a infračervené složky barev, které lidské oko nedokáže zachytit, ale hmyz je rozlišuje, se ukázal jako důležitý. Vyšší podíl této „neviditelné“ barvy přitahoval víc hmyzu. Na výsledky ale mají vliv, jak studie poznamenala, i další faktory, zejména teplota pracující gondoly, protože hmyz je teplem přitahován.

„Jestli je řešení nežádoucí úmrtnosti ptáků a netopýrů kvůli větrným turbínám tak jednoduché, stojí za to naše poznatky využít,“ shrnula výsledky Longová.