Hlavní obsah

Štefan Švec: Na Čechy dobrý

Právo, Štefan Švec, SALON

Hubert Gordon Schauer byl pratáta internetových trollů. Jediným článkem z prosince 1886 dokázal rozvrátit celou tehdejší veřejnou debatu, která se točila kolem pravosti rukopisů podobně jako ta dnešní kolem Ferdinanda Peroutky.

Foto: Petr Horník, Právo

Štefan Švec

Článek

Schauer jako správný troll odmítl řešit to, co všichni ostatní. Místo aby se hádal, zda mají Češi bránit své starobylé památky, nebo je odmítnout jako nedůstojná falza, prostě se zeptal, zda vůbec stojí za to, být Čechem. Jestli jsme světu k něčemu a zda se vyplácí plýtvat silami na zachování právě tohohle národa, s rukopisy nebo bez nich.

Jeho článek se jmenoval Naše dvě otázky. Kdybych byl ministrem školství, vrznul bych hodinu o něm do povinných osnov občanské nauky. Nepatří totiž do dějepisu ani do literatury. Ty otázky jsou dokonale aktuální a užitečné pro každou novou generaci.

Zkusím to ukázat na příkladu. Máme v práci takovou hodnoticí kategorii na knížky a filmy. Když čteme Jiřího Hájíčka, spokojeně se usmějeme a řekneme si: „Na Čechy dobrý.“ Když vidíme v kině Cestu ven, pokýváme hlavou: „Na Čechy dobrý.“ V podstatě je to pochvala.

Jsme rádi, že existuje aspoň něco domácího, co automaticky neuráží vkus a soudnost. Že knížka nenudí, písnička šlape a film není trapný. Znamená to ale taky, že „na Čechy dobrý“ se nedá jakkoliv srovnávat s úrovní potřebnou ve světě. Hájíček není Pamuk, Šindelka není Houellebecq a Kratochvil není Murakami.

Je v pořádku, že level „na Čechy dobrý“ existuje. Jsou tvůrci, kteří ho dobrovolně obhospodařují a jsou v tom se sebou srovnaní: Jan Hřebejk a Michal Viewegh třeba. Zaplaťbůh za ně, bez nich by tu byl Troškaland. Blbé ale je, že neexistuje nic nad nimi. Jako bychom se pořád plácali v 19. století, doháněli okolí a pěkně se v teplíčku koukali jeden na druhého. Nemáme, čím bychom v literatuře a filmu obohatili ostatní. Jsme světu k ničemu.

Když Schauer otiskl svůj článek, sesypali se na něj samozvaní obránci národa jako vosy. Dokonce i profesor Masaryk, z jehož myšlenek Schauer vycházel, se na svého žáka vykašlal a nechal ho vláčet blátem. I díky Schauerovi (který před třicítkou zemřel na tuberkulózu) pak ale jeho přítel F. X. Šalda mohl vytáhnout českou literaturu na mezinárodní úroveň, kam se dostala mezi válkami. Vždycky je užitečné se ptát, k čemu jsme a čím můžeme obohatit svět. Máme na to odpověď?

Reklama

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Jako mor

Ležel na zemi a smrděl. Lidi, mířící na ranní autobus do rachoty, kolem něj obtékali s bezpečným odstupem jako voda kolem špinavé mastné hroudy. Ležel...

Štefan Švec: Rád bych vás poznal blíž

Chodí nám občas do vydavatelství nabídky sebe sama: „Mám zkušenosti s vedením malého kolektivu v redakci školního časopisu Pižďuch...“ Naivní mladé maso,...

Výběr článků

Načítám