Dospělí v Ostravě, na jejímž území jsou desítky ubytoven, zařadili ve výzkumu pro Českou televizi soužití s Romy co do závažnosti problému na 3. až 4. místo. Studenti ho považují za problém nejzávažnější, a to napříč typy škol, regiony i sociálními skupinami. Překvapí to stejně jako vyhraněné chápání příčin. Zadlužení, nezaměstnanost, nevzdělanost i prostorové vyloučení Romů drtivá většina studentů připisuje jejich vlastnímu selhávání. Problémy na straně systému a veřejné politiky vidí minimum z nich. Tento pohled lze ovšem snadno rozporovat.

Výzkum OSN z roku 2011 ukázal, že čeští Romové dluží častěji než Romové jiných států, ale jejich zadlužení se příliš neliší od Neromů žijících ve stejných problémových oblastech. Mnoho menších a středních půjček pak pochází od nebankovních poskytovatelů a lokálních lichvářů. Na zadlužení má zkrátka vyšší vliv prostředí než etnicita.

Nezaměstnanost v některých strukturálně zaostalých regionech přesahuje 15 % a počet uchazečů na jedno volné pracovní místo šedesát osob. Nízké vzdělání pak zvyšuje šanci na nezaměstnanost až třikrát. Pravděpodobnost, že budete jako člověk se základním vzděláním v takovém regionu (což je častá pozice Romů) bez práce, je tedy vysoká bez ohledu na etnicitu.

Na vzdělání některých skupin obyvatel má silný vliv předškolní výchova. Neovlivňuje ji lenost či neochota jedince, ale rozhodnutí rodičů. Do školky chodí dle výzkumů jen menšina romských dětí z problémových oblastí. Důvodem není neochota svěřit dítě „bílým“, ale obsazenost školek a hlavně krátkodobá ekonomická racionalita. Finanční náklady na školku jsou ve srovnání s výchovou často nepracujícím členem domácnosti podstatně vyšší.

Podobných propletenců, v nichž se mísí nedostatky veřejné politiky, chybná krátkodobá rozhodnutí i individuální selhání, je v procesu sociálního vyloučení a vzniku pověstné „nepřizpůsobivosti“ tolik, že se na nich neshodnou ani sociální vědci a pracovníci. Středoškoláci mají ovšem jasno.

U nezaměstnanosti nebo korupce si často uvědomují nedostatek informací. V případě Romů má ale 94 % z nich pocit, že o problému ví vše potřebné. Polovina z nich pak říká, že i při hodnocení celorepublikového stavu vychází z vlastní zkušenosti. Přitom v jiných případech si uvědomují, že ze své zkušenosti mohou vyvozovat závěry jen na úrovni bydliště, ale při posuzování celého Česka jsou závislí na médiích.

Co za tím stojí? Problém vyhraněněji vnímají studenti, kteří jsou informačně závislí na online médiích a sociálních sítích. Tento vztah byl nejsilnější v roce 2012, kdy kulminovala série hoaxů (Romové neplatící za léky, dávky nad 30 tisíc atd.) a pochybně zdrojovaných článků.

Jako hlavní zdroj informací o aktuálních problémech Česka zmiňují jen 2 % studentů školu. Přitom právě ta by vnímání problémů mohla zasadit do kontextu a vysvětlit jejich příčiny jinak než jako vinu jednotlivců. Děti jsou odkázány na směs informací z online světa preferujícího negativitu a individuální příběhy bez kontextu a vlastní či vyprávěné zkušenosti, které jsou s výjimkou studentů z problémových regionů a některých sociálních skupin vesměs epizodické.

Daniel Prokop

Daniel Prokop

FOTO: Petr Horník, Právo

Vyhraněný přístup k Romům se tedy nemusí rodit jako xenofobie v pravém slova smyslu. České mladé generace obecně častěji než starší připisují úspěch i selhání individuální snaze a schopnostem jedince než podmínkám. Smysluplné vnímání světa přitom staví na generalizaci. Takže pokud jedinou vnímanou společnou vlastností selhávajících jedinců je jejich etnicita, zobecnění je nevyhnutelné. Přestože strukturální podmínky, v nichž se rodí a žijí, je spojují silněji – jen je nemají napsány na čele.

Už po absolvování střední školy je přitom obraz Romů ukotvený a těžko narušitelný. Analýz a výpovědí Romů netřeba. Každá další zkušenost je vykládána v dosavadním rámci. Romští dělníci, které vídám opravovat chodníky a koleje Prahy od Hostivaře po Harfu, jako světlá výjimka, křičící výrostci jako příznačný jev. Kruh nedůvěry a odloučení se uzavírá.

S novou rubrikou Daniela Prokopa Úvod do praktické sociologie byste se měli na stránkách Salonu setkávat pravidelně jednou měsíčně.