Článek
Hudební kritici vždy obdivovali Mercuryho velmi zajímavou barvu hlasu, vibrato a lehký, spíše náznakový chraplák, který se hodil do popových balad i rockového repertoáru. Každému, kdo se zabýval hudbou do hloubky, bylo jasné, že asi existují zpěváci s větším rozsahem, než měl Mercury. Jenže nezpívají tak zajímavě.
Vědci něco podobného zjistili při výzkumu jeho nahrávek. „Podmínky pro výzkum nebyly jednoduché. Bohužel jsme nemohli Freddieho přivést k nám do laboratoře. O to pečlivěji jsme museli vybírat materiál, který jsme k výzkumu použili,“ uvedl Herbst, který po dokončení postdoktorandského pobytu na olomoucké univerzitě v současné době působí v domovském Rakousku. Přiznává, že zpěvák, jenž ovlivnil populární hudbu na celém světě, patří i k jeho oblíbencům.
Herbst se domnívá, že Mercury patřil typově k barytonistům, ale zpíval jako tenor. „To je velmi zajímavá informace. Tato skutečnost dávala jeho hlasu jiný nádech, jinou kvalitu,“ uvedl další odborník na výzkum lidského hlasu, Jan Švec z katedry biofyziky.
Vědci potvrdili, že Mercury měl slušný, nikoliv však rekordní rozsah. „Dohromady to dává hlasový rozsah něco přes tři oktávy. Čtyři oktávy to nejsou, ale i tak je to slušný rozsah. Například u operních barytonistů je běžný rozsah mezi G a g1, tedy od 98 do 392 Hz, u tenoru mezi H a h1, tedy 123 až 494 Hz, což jsou v obou případech dvě oktávy,“ objasnil Švec.
Kouzlo vibrata
Proč tedy Mercury zněl tak zajímavě? Běžně se frekvence vibrata pohybuje mezi 4 a 7 Hz (hlas jde nahoru a dolů pětkrát až sedmkrát za vteřinu). Mercury však vibroval mnohem rychleji (5 a 8 Hz), a navíc to dělal nepravidelně. Příjemný chraplák vznikl tak, že Mercury rozkmital nejen hlasivky, ale i ventrikulární řasy, tvrdí vědci. K výzkumu využili zpěváka, který dokázal Mercuryho imitovat.
Tolik vědecký článek. Je třeba dodat, že kouzlo Mercuryho hudby je mnohem komplexnější, vibratem vše vysvětlit nelze. Například skvěle pracoval s dynamikou, byl výjimečný skladatel a jeho hlas dokonale souzněl s ostatními členy Queen.