Hlavní obsah

RECENZE: Jak ukočírovat emoce, rozum a příběh

Novinky, Stanislav Dvořák

Vzepjaté emoce ženských hrdinek i dost málo uvěřitelný děj přináší povídková kniha Padaná letní jablka, kterou napsala Dora Čechova.

Foto: Labyrint

Kniha Padaná letní jablka

Článek

Dora Čechova debutovala kvalitními povídkami Nechtěl jsem být Leninem, kde se mísí milostná témata s ruskou melancholií, s tématy života na periferii, mimořádně tvrdé chudoby a obětování se (pro děti, pro lásku). Základní pocit povídek byl autentický, silně východní, čehož autorka docílila díky znalosti reálií a práci s jazykem včetně ruských pojmů i mimořádné schopnosti nahlédnout do mysli Rusů, jaké běžný středoevropský autor snad ani nemůže dosáhnout.

V Padaných letních jablcích sleduje především milostná témata a hodně se tu opakuje motiv setkání po letech - setkání přátel či milenců, která se nevyhnou rozpakům.

Autorka je velmi silná v líčení vnitřního světa hrdinek. Povídky však ztratily mnohé z kouzla prvotiny. Neodehrávají se už tolik v ruském prostředí, čímž mizí atmosféra, a její výlet do sudetoněmecké tématiky zavání přímo průšvihem. Nechme stranou fakt, že téma je v současné době značně otřepané, povídka má totiž mnohem horší problémy - autorce je sudetské prostředí cizí, chybí důvěrná znalost reálií, detaily, chybí citlivá práce s jazykem (dokonce si plete slova, např. kuchyně se správně řekne Küche) a už vůbec nezvládá pohled do německé duše. Nedozvíme se nic o nesporně zajímavém charakteru sudetské krajiny či o tom, co ti lidé jedli, jak mluvili, co si zpívali... Povídka je nevěrohodná, bezbarvá, nudná.

Předvídatelná a trochu ospalá je i povídka Čekání na Jaggera o setkávání bývalých kamarádů z gymnaziální kapely. Navíc některé příběhy trápí nelogičnost a do očí bijící vyspekulovanost. Vzepjaté emoce, někdy poutavé, autorka nesvázala zdravým rozumem, a tak se dozvídáme podivné věci - např. česká vědkyně odletí na dlouho připravovanou, významnou pracovní cestu až do Bahrajnu a po pár dnech najednou vše zruší a letí zpátky. Že by někdo zemřel? Ne, její invalidní přestárlý manžel zavolal, že se mu stýská. Jinde zase ruský okupační voják za komunismu klidně bydlí mimo posádku u vesničanky a dělá si, co chce. Nakonec paní sovětské armádě podstrčí mrtvé tělo, které vypadá jinak než voják, ale Rusové jen tak uvěří, že je to on, dokonce ani nepátrají po příčině smrti a klidně odjedou! Tady už autorka inteligenci čtenáře opravdu podceňuje.

Celkové hodnocení: 55%

Reklama

Výběr článků

Načítám