Článek
Všechno, co Martinovský dokázal se zachyceným pohybem, ukazují naplno dvě fotografie. Jedna zobrazuje radujícího se ležícího fotbalového útočníka Ladislava Petráše, který právě vstřelil gól Skotsku v kvalifikaci na mistrovství světa v Argentině. Druhá ukazuje slavného fotbalového gólmana Viliama Schrojfa, který se marně natahuje po míči, nezadržitelně mířícím do sítě. V těch momentkách je vše, co má reportážní fotografie mít. Radost, zklamání, napětí, dynamika okamžiku i žasnoucí publikum v mlžném oparu.
Z jiného soudku jsou Martinovského portréty. V nich dokáže vystihnout nejen výraz tváře, ale i osud lidí na fotografii. Nebo odhalit aspoň část jejich životního příběhu. Malíř Zrzavý, obklopen svými obrazy, hledí někam do dáli, houslista Hudeček zaříkává svůj nástroj jako šaman a sir Nicholas Winton si utírá slzy dojetí.
Smysl pro jemnou poetiku města ukazuje Martinovský ve svých pražských zastaveních. Staroměstské náměstí focené rybím okem zaobluje mytické místo do jednoho sevřeného prstence. Lodě na Vltavě, zamžené v rozmazané šmouze, vyjadřují svůj ladný pohyb po hladině více než hmatatelně. Prohnuté průčelí katedrály svatého Víta párá nebeskou klenbu a člověk má pocit, že se z nehybné masy stává živý organismus.
Martinovský má v sobě instinkt lovce či vojenského odstřelovače. Dokáže vměstnat do jednoho obrázku živý příběh, který se odehrál v jistém čase v jistou dobu. Je schopen ho zachytit bez emocí a z odstupu.
Miroslav Martinovský: Exponovaný čas |
---|
Novoměstská radnice, Praha, do 18. října |