Článek
Českobudějovická folková trojice Epydemye toto vědomí prohloubila. Vydala své třetí album, nazvala je Kotlina a v textech spojila jedenáct písniček příběhy hrdinů novodobých československých dějin. Vzhledem k tomu, že jde o domácí téma, přirozeností desky je obdiv, otevřenost, naléhavost a v důsledku poučnost, byť to jistě nebyla její hlavní ambice.
Epydemye je kapela, která se na folkové scéně už několik let těší dobrému renomé. Dosud nabízela písně spíše veselé, ovšem na nové desce se pustila do témat temných a těžkých.
Hrdiny nových skladeb jsou Milada Horáková, Jan Palach, Adolf Opálka, Josef Mašín, Josef Balabán či Václav Morávek, tedy klíčové postavy moderních tuzemských dějin.
Písnička Nová Hlína je zase zamyšlení na tenkou linií mezi hrdinstvím a zradou, protože je o Karlu Čurdovi, jenž dal za druhé světové války gestapu klíčové informace k dopadení parašutistů Gabčíka a Kubiše, kteří předtím provedli atentát na Heydricha.
Emigrantské sny jsou o pocitu člověka, jenž opustil v osmdesátých letech svou zemi, a závěrečná Kdo jsme my pak představuje členy kapely a jejich vztah k novodobé historii. Tyto tři kompozice jdou trochu mimo ústřední opěvování hrdinů, nicméně spolu s nimi vytvářejí naprosto přesvědčivý hudební a textový materiál.
Všechny příběhy jsou zpracovány klasickým písničkářským způsobem. Silné téma textu nikde nezastínilo zručnou autorskou práci se slovem, takže se na desce objevují povedené, emotivní a silné obraty (kupříkladu v písních Skočil jsem do tmy, Milada, Nová Hlína či Pochodeň). Opravdovost sdělení podtrhuje přednes zpěváků, který je civilní, vědomý si závažnosti obsahu textu, přitom není teatrální, byť by k tomu obsahy písniček mohly tu a tam svádět.
Možná mohla být závěrečná To jsme my, která je přece jenom trochu odlehčená, umístěná uprostřed alba, aby jeho náročnost a jakousi historickou ponurost trochu uvolnila. Epydemye ale řadila skladby chronologicky, respektive podle toho, k jaké době se vztahují (album postihuje události od roku 1914 do roku 1984 plus skladba ze současnosti Kdo jsme my), takže zařazení na závěr má své opodstatnění.
Výrazný krok vpřed udělala českobudějovická kapela v hudební složce. Nejde jen o to, že se jí podařilo složit několik mimořádně chytlavých melodií a příjemně sentimentálních balad. V provedení a aranžích se nyní vyšvihla nad folkové hájemství. Na desce zní elektrická kytara, klasické bicí, piano, celku to sluší, působí to přirozeně, a v rámci folku je tak zvuk vlastně poměrně progresivní.
Zásluhu na tom má nejenom Epydemye, ale také producent Dalibor Cidlinský a skvělí hostující muzikanti, kytarista Josef Štěpánek a bubeník David Landštof.
Díky společné studiové práci vznikla jedna z nejpozoruhodnějších desek první poloviny letošního roku. Potěšitelné je, že nepřichází od interpretů, kteří mají silnou pozici v českém mainstreamu, nýbrž z oblasti, jež kropení živou vodou a každý svěží vánek potřebuje a vítá.
| Epydemye: Kotlina |
|---|
| vl. náklad, 34:52 |