Článek
Bylo pro vás důležité nahrávat album v zahraničí?
Táborský: Ne proto, abychom mohli říkat, že jsme točili ve Walesu. Chtěli jsme ho však nahrávat s producentem Gregem Haverem, se kterým jsme už natočili skladby Stížnost a Hlavolam. Přišel s tím, abychom společně na čtrnáct dní odjeli pryč. Dodal, že ví o jednom skvělém studiu ve Walesu, nedaleko místa, kde se narodil, v němž se zavřeme a budeme pracovat. Jinak si ale myslím, že stejně dobře bychom desku nahráli i v Čechách.
Producent Greg řekl Michalovi, ať si sedne na lavičku, na které napsal Chris Martin z Coldplay text k písničce Yellow.
Malátný: Odjeli jsme na čtrnáct dní z Prahy a celou tu dobu neviděli televizi, nečetli jsme noviny, nemuseli jsme s dětmi do školky a nikdo nám nevolal, respektive jsme to nezvedali. Odřízli jsme se od světa. Byli jsme na venkově, bylo krásné počasí, kolem se pásli krávy, koně i ovce a my se čtyřiadvacet hodin denně soustředili na natáčení.
A pak tu byla historie toho studia. Nahrávaly v něm opravdu velké hvězdy – Queen, Iggy Pop, Oasis, Coldplay, Manic Street Preachers, Kasabian, Suede a desítky dalších.
Album začíná písničkou Kapela. Je to hlasitá úvaha o Chinaski?
Malátný: Je obecně o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne hrát v kapele, propadne tomu a je otrokem rokenrolu. Vznikla jako reakce na to, když mi došlo, že jsme se s Chinaski dostali do stadia, kdy už asi budeme dělat hudbu až do konce života.
V písničce Láska & hvězdy zpíváte, že nejdůležitější na světě je láska. Většina vašich písniček o lásce ostatně je. Věříte opravdu, že je smyslem života?
Malátný: Některé kapely se programově slovu láska vyhýbají, další se stydí a nechtějí ho zpívat, protože jim připadá jako vyprázdněný kýč. Já se ale nestydím. Láska je pro mě základní pocit.
Všichni členové Chinaski jsou z úplných rodin. Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak. Sami jsme rodiny založili, máme ženy a děti. Proto je láska téma, které s námi cloumá nejvíc. Je pravda, že o lásce zpíváme hodně, někomu se může zdát, že až moc. Vždycky je to ale upřímný pocit.
Michal Malátný na lavičce, na níž složil Chris Martin text k písni Yellow.
Táborský: Kdyby nám občas někdo neřekl, že zpíváme hlavně o lásce, asi bychom si to ani neuvědomili.
Malátný: Písnička Láska & hvězdy je nápadem Pavla Grohmana, našeho bubeníka, který v roce 2008 zemřel. Refrén vymyslel už před lety, ale ležel dlouho v šuplíku, a my si říkali, že je to takové laciné. Měli jsme přesto připravených několik verzí textu, dokonce jsme jeden před třemi lety zpívali s úplně jinou hudbou na koncertech v pražském Lucerna Music Baru. Pořád to ale nebylo ono. Tentokrát to konečně uzrálo. Navíc je v té skladbě i nadhled.
V písni Hlavolam zpíváte o lásce naprosto polopaticky, bez vedlejšího záměru. Zaznamenali jste na ni nějakou negativní odezvu?
Malátný: Ne, a přitom bych ji čekal, protože je to přímočaré, natvrdo řečené. Nezaznamenal jsem ale jedinou negativní reakci a vyrazilo mi dech, jak ji lidé vzali za svou. Jakmile jsme na festivalech letos v létě tuhle písničku spustili, lidé se začali objímat a líbat.
Na desce je i skladba Víno, ve které zase bez vedlejšího záměru v refrénu zpíváte My máme rádi víno, což vypadá také dost lacině. Přesto je z ní hit…
Táborský: Písnička vznikla na objednávku k televiznímu seriálu Vinaři. Na desce být vůbec neměla, možná jako bonus, ale její úspěch nás přiměl k tomu, ji jako dokument doby zařadit.
Michale, v létě jste říkal, že vás překvapil i úspěch písniček Stížnost a Hlavolam. Nemáte zbytečně problém se sebedůvěrou? Zdá se totiž, že vám u fanoušků projde úplně všechno.
Malátný: Trochu ano. Před čtyřmi lety jsme vydali album Není na co čekat. Hodně jsme mu věřili a mysleli si, že je velmi dobré. Nikdo ho ale moc nevzal. Chyběl mu silný a dobrý singl, ostatní písničky vyšuměly. Na koncertech hrajeme jenom punkovou Kérku. Tehdy šlo naše sebevědomí dolů a my si říkali, že to nejlepší už asi máme za sebou.
Když jsme tedy loni na podzim natáčeli dva singly na best of album 20 let v síti, opravdu jsem jim nevěřil. Byl jsem dokonce proti tomu, abychom je natočili. Franta mě ale přemluvil, věřil jim, a nakonec se ukázalo, že měl pravdu.
To samé se mi stalo s Vínem. Tím spíš, když mám zkušenost, že skladby napsané na objednávku nikdy moc nefungovaly. A teď? Nepamatuju si, že by lidi po našem koncertě stáli, čekali na podpis a zavolali nás tím, že celou tu písničku zazpívali.
Po smrti Pavla Grohmana jste se v Chinaski stal textařem na úplný úvazek. Jak vám ta role vyhovuje?
Malátný: Texty jsem psal vždycky, ze začátku dokonce většinu. Potom mi ale došel dech, nápady i chuť, vzal to Pavel a napsal pecky jako Tabáček nebo 1970. Když zemřel, bylo to zase na mně. Nejdřív jsem z toho byl špatný, protože jsem neměl nápady. Říkal jsem si, že jsme už natočili asi sto písniček a nevím, kam jít dál a o čem psát, abych se neopakoval.
Vypadalo to tak, že jsem klukům z kapely nepřinášel hotové texty, ale předal všechny své poznámky. Poslal jsem jim mailem sedmdesát stran formátu A4, odshora dolů popsaných útržky textů, nápady, rýmy a někdy jenom výkřiky. Dodal jsem, že cokoli se jim bude líbit, ať označí, a já na tom budu pracovat dál. Vypadalo to děsivě a byl to trochu boj. Nakonec si to ale sedlo a dnes píšu texty klasickým způsobem.
Dokonce jsem při natáčení přímo v Rockfieldu dopsal text písně Láska & hvězdy a text na Doják jsem tam napsal celý. Ještě nikdy předtím se mi přitom nestalo, abych psal text ve studiu.
Kdyby to tak nebylo, bylo by na albu o dvě písničky méně?
Malátný: Přesně tak. Žádné záložní texty ani písně jsme neměli.
Táborský: Producent Greg to bral s nadhledem. Řekl Michalovi, ať si sedne na lavičku, na které napsal Chris Martin z Coldplay text k písničce Yellow.
Malátný: Nakonec jsem seděl na židli vedle té lavičky, ale text jsem napsal.
Mám pocit, že Chinaski jsou v životní formě. Souhlasíte s tím?
Malátný: Už v roce 1999 za námi přišli nějací lidé a říkali nám, že jsme na vrcholu. Bylo to období písně 1. signální. Odpověděl jsem, že je to dobré, ale že si vrchol představuju přece jenom trochu jinak. Pět let poté, v době úspěchu písně Tabáček, se to opakovalo. Já měl ale pořád pocit, že tu zásadní a skvělou desku máme před sebou. Cítil jsem to.
Po albu Není na co čekat jsem si to už nemyslel, ale teď si myslím, že to po dvaceti letech uzrálo. Kapela se naučila fungovat bez Pavla Grohmana, sedlo si to, a proto byl letošní rok nejlepší sezónou, jakou jsme zažili. Máte pravdu, asi nikdy předtím jsme nebyli v takové formě. Nikdy nás hraní nebavilo tak jako teď.