Článek
S prvním albem vám jako producent a poradce pomáhal Richard Krajčo ze skupiny Kryštof. Protože se jeho výsledný zvuk podobal soundu skupiny Kryštof, řekli jste, že se při nahrávání druhé desky soustředíte na hledání vlastního výrazu. Bylo to těžké?
Petrů: Já si hlavně myslím, že písničky z naší první desky nebyly podobné písničkám Kryštofa. To je nálepka, kterou nám někdo dal proto, že s námi Richard spolupracoval. Pro nás byla výzva přesvědčit posluchače, že nejsme kopií Kryštofa. Spojili jsme se s producentem Daliborem Cidlinským a na písničkách, které jsme vybírali z asi třiceti připravených, jsme dlouho pracovali. Věřím, že nás už lidé budou mít zafixované jako dobrou českou kytarovku.
Harazin: Spojování skupin Kryštof a Nebe tu bylo už předtím, že jsme první desku nahráli. Spolupráce s Richardem na první desce to podpořila a nám připadlo důležité se od toho odpoutat. Myslím si, že se nám to povedlo. S Richardem se nadále stýkáme, jsme přátelé, ale druhé album jsme mu dali k poslechu, až když bylo úplně hotové.
Jak reagoval?
Harazin: Napsal nám recenzi, dostali jsme sedm a půl bodu z deseti možných. Myslíme si, že od takového perfekcionisty je to dobrá známka.
Co bude se zbytkem z třiceti napsaných písniček pro desku?
Petrů: To se uvidí. Mohli bychom říct, že je dáme na další album, ale stejně jako s druhou deskou i s příští budeme mít motivaci napsat ještě lepší skladby. Pokud se nám však některé budou zdát opravdu dobré, určitě po nich sáhneme. Zatím zůstávají v šuplíku.
Která z písniček na nové desce tam málem zůstala také?
Harazin: Poslední, kterou jsme na album zařadili, byla Vracenky. Pro mě osobně ale byla adeptem na šuplík V jámě lvové. Hudbu napsal Štěpán a pro mě to byla první písnička v životě, jež se mi líbila, ale dlouho jsem nebyl schopen dodělat text, kterým by chytla šmrnc. Navíc mě nebavilo ji zpívat. Melodická linka zpěvu i text mi z ní kazily dojem. Na desku jsem ji vůbec nechtěl, ale kluci mě přinutili, abych zkusil napsat konečně dobrý text. Myslím, že jsem byl spokojen až se čtvrtou verzí. Je to nejtvrdší písnička kapely a na koncertech má velkou odezvu.
Je nějaký příběh i za jinými skladbami?
Harazin: Slzy jsou vzpomínka na dobu, kdy jsem studoval gymnázium. Nesnášel jsem neděle, protože to byl den před pondělím, kdy zase měla začít škola. Text písně je o holce, která nenávidí neděle a je z toho v depresi. Ve skutečnosti je text o mně, je autobiografický.
Před lety jste jezdili na brigády do Skotska, kde jste si sběrem malin vydělávali peníze na aparaturu. Jezdíte tam pořád?
Petrů: Jak se to vezme. Na brigády jsme už jezdit přestali, to je minulost. Loni jsme ale ve Skotsku byli, udělali jsme si desetidenní výlet. Už třetí sezónu máme v létě tak nabitý program, že se nemůžeme sebrat a jet sbírat do Skotska maliny. Samozřejmě je to pro nás jako kapelu příjemná změna.
Žijete v severomoravském Havířově. Není vám těsný?
Petrů: Zatím ne, ale myšlenky o přesídlení někam, odkud to bude na koncerty a do hudebního světa blíž, nám nejsou cizí. Dění kolem kapely začíná směřovat k tomu, že se může stát, že se přestěhujeme jinam.
Kam?
Petrů: Na svých cestách potkáváme řadu kreativních lidí, kteří nás inspirují, a s některými bychom rádi spolupracovali. Tito lidé se zdržují ve větších městech, především v Praze.