Článek
Napětí je tu větší, než když proti sobě s rachotem zbraní a svištěním pneumatik bojují celé týmy agentů, zločinců, vojáků nebo mimozemšťanů. Násobí ho to nejhlubší ticho, které obklopuje vesmírnou katastrofou zničenou loď a mrtvé, kteří se už nikdy nevrátí.
Byl to pro mě zcela nový zážitek. Spíš jsem si připadala jako členka souboru Cirque du Soleil
Ryan a Matt mají jen nepatrnou naději na přežití. Kyslík ubývá, spojení nejen s Houstonem, ale s celou Zemí je zrušeno a zkušený Matt ví, že jediná cesta k mizivé šanci na záchranu je vydat se dál od lodi. Hlouběji do temnoty vesmíru, blíž k zářícím hvězdám, mezi nimiž snad najdou jinou, nepoškozenou vesmírnou stanici. Spojeni jen jeden s druhým plují děsivou i nádhernou nekonečností vstříc osudu.
Scénář tohoto nevídaně působivého filmu, o němž James Cameron prohlásil, že je nejlepším vesmírným sci-fi, jaké kdy bylo natočeno, napsali Alfonso Cuarón (režisér Mexické jízdy, filmařsky nejzajímavějšího dílu Harryho Pottera: Vězně z Azkabanu, a Potomků lidí) a jeho syn Jonás.
Kdo poletí tmou
S natočením však měli od začátku problémy, a to především kvůli hereckému obsazení. Nejdřív měla o hlavní roli zájem Angelina Jolie, ale údajně kvůli penězům (chtěla „mizerných“ dvacet miliónů dolarů, což byla čtvrtina rozpočtu, a studio je nehodlalo zaplatit) z projektu odešla. Nahradit ji měla nejprve Marion Cotillardová, pak Scarlett Johanssonová, Natalie Portmanová, ale nakonec padla volba na Sandru Bullockovou. A Clooney zase vystřídal na poslední chvíli Roberta Downeyho jr.
Natáčelo se výhradně ve studiích Shepperton v Londýně, film kombinuje digitální efekty se studiovou hereckou akcí, kdy herci rotovali na rameni robota určeného k manipulaci s automobilovými součástkami.
Z filmu Gravitace.
Gravitace začíná úchvatným sedmnáctiminutovým záběrem bez jediného střihu. I později je tu jen minimum dialogů, často slyšíme jen dech, který se úží, jak dramaticky ubývá kyslík, a na němž je dobře slyšitelná stoupající panika, jež se s neobyčejnou intenzitou přenáší na diváky v sále.
Hlavní tíha herecké práce stála na Sandře Bullockové s největším partem. Ryan je zprvu nezkušená kosmonautka, která snadno podléhá strachu a zoufalství nejen z téměř bezvýchodné situace, ale i z vlastních pochybností o tom, co dokáže pro záchranu udělat. Pak ale nabere sílu a odhodlání přežít a vydá se na pekelnou jízdu vesmírem.
Snadné to nebylo ani pro herečku: „Při natáčení se používala různá udělátka. Někdy mi trvalo i dvacet minut, než jsem se do nich dostala,“ říká Bullocková a pokračuje: „Navěsili mě do popruhů, v nichž jsem byla uvězněná, a jakmile se mnou začali manipulovat, neměla jsem nad tím žádnou kontrolu.“ Jako loutka visela dlouhé hodiny v nepohodlné pozici, zavěšená v zařízení, které mělo dvanáct provazů, jindy seděla na kancelářské židli připevněné na hydraulickém výtahu. Navíc kolem ní kroužily neustále kamery a ona trpěla tím, že se nemůže pohybovat tak, jak je zvyklá.
Ideální ve 3D
„Byl to pro mě zcela nový zážitek. Spíš jsem si připadala jako členka souboru Cirque du Soleil, bylo to zcela jiné, než na co jsem zvyklá,“ říká herečka a k emocionální stránce natáčení dodává: „Většinu času jsem byla frustrovaná a jen jsem se snažila nevybíjet vztek na Alfonsovi. Neměla jsem tam nikoho jiného, kdo by mě poslouchal, jen jeho, takže to všechno schytával. Ale byla to má frustrace ze sebe samé, protože jsem se nemohla volně pohybovat. Chyběl mi také pobyt na slunci, chyběl mi můj syn. Chyběli mi lidé, se kterými bych si mohla povídat. Cítila jsem se velmi osaměle. Naštěstí jsem se z toho vždy na konci dne dostala a vychutnala si pobyt na slunci nebo svého syna.“
O tom, že to stálo za to, nyní svědčí mimo jiné i výrok skutečného astronauta Chrise Hadfielda, který řekl, že byla tak skvělá, že by s ní klidně letěl.
Film Gravitace potřebuje velké plátno. Nádhera obrazů je umocněna celkovou atmosférou vesmírného prostředí, napětí a strach jsou vyvolány na pohled jednoduchými prostředky. Jen s trochou nadsázky lze říci, že Gravitace vrací pojmu film jeho původní obsah. V tomto případě tedy stojí za to investovat peníze do vstupenek, nasadit si 3D brýle a nechat se půl druhé hodiny unášet vesmírným prostorem, krásnými obrazy a příběhem, který ani na chvíli nepustí.