Co na Drumming Syndrome návštěvník uvidí?

Existují dvě verze. Jedna je prezentována formou koncertu, při kterém bubnuju do skladeb, které pro mě složili moji přátelé, nebo hraju skladby kapel, jejichž jsem členem. Do toho je samozřejmě spousta mých bubenických sól a různých bubnových předělů. S tímto představením vystupuju na koncertech v klubech, v hudebních školách, na festivalech i ve velkých prodejnách s hudebními nástroji. Druhá verze je pojatá více jako workshop. Hraju stejný program, ale v pauzách hovořím o technice, bicích nástrojích, cvičení nebo o svých zkušenostech z hudební branže.

Jak jste se k bubenickým workshopům dostal?

Když už jsem hrál s českou rockovou špičkou, čímž mám na mysli hlavně kytaristu Michala Pavlíčka, začali za mnou chodit zástupci výrobců značek, které používám, a ptali se, jestli bych pro ně nechtěl udělat workshop. Tím to začalo. A protože mě to bavilo, začal jsem se tomu věnovat více. Workshop se postupně změnil na takový můj bubenický koncert, kde můžu hrát naprosto svobodně. Často říkám, že Drumming Syndrome je kapela, jejímž členem jsem pouze já, takže v kapele panují perfektní vztahy a tím pádem je má nejoblíbenější.

Hrajete se skupinami BSP, Dymytry, Stroy, Noid, s Michalem Pavlíčkem a dalšími. Jste bubeník na plný úvazek?

Uživím se tím, což považuju za velký úspěch a vážím si toho. O víkendech hraju koncerty s některou z kapel a přes týden se věnuju vystoupením Drumming Syndrome. Snažím se mít co nejvíc koncertů a tím se udržovat v kondici. A samozřejmě neustále cvičím.

Co je váš největší bubenický úspěch?

Účast na bubenickém festivalu La Rioja ve Španělsku. Koná se každý rok a patří mezi největší na světě. Před dvěma lety jsem si tam mohl zahrát na jednom pódiu s tak skvělými bubeníky, jako jsou Ray Luzier ze skupiny Korn, Tommy Aldridge, který hrál s Ozzym Osbournem nebo Whitesnake, Chris Adler z Lamb Of God, či bubeníci, kteří hrají s Princem a Shakirou.

Každý jsme měli dvacet minut na sólo a na závěr jsme hráli společně. Měl jsem radost z toho, že za mnou po vystoupení tyhle bubenické hvězdy chodily a říkaly samá pozitivní slova. Luzier dokonce přišel se svou manželkou, fotili se se mnou, ptali se, kde hraju a podobně. Dlouho jsme si povídali a pak jsme si vyměnili i pár mailů. Byl to fantastický zážitek a zároveň další impuls, abych na sobě dál tvrdě pracoval.

Může bubeník dosáhnout hudební dokonalosti?

Může si říct, že je schopen precizně zahrát určité styly, ale vzhledem k tomu, že způsob hraní na bicí se v technice a celkovém pojetí neustále vyvíjí, nemůže si nikdy říct, že je dokonalý. Bubeníci, kteří byli slavní a významní před deseti lety, jsou dnes stále samozřejmě skvělí a uznávaní, ale za tu dobu přišly další desítky bubeníků, kteří hru posunuli o kus dál. Na bicí se dá hrát mnoha styly, hra každého bubeníka má své charisma. Jako má každý oblíbené jídlo či pití, tak také může mít každý svého oblíbeného bubeníka.