Článek
Pokorný návrat k textu hry a k filmovému scénáři vyzvedl hradišťské Klarinety i nad zatím nejlepší verzi Jany Kališové v MD Brno. A propos: Už spolehlivý Lexikon českého filmu Václava Březiny (1996) přisoudil Klarinetům 80%. Víc procent nadělil v žánru hudebního filmu jenom Starcům na chmelu.
Aktualizace v brilantní inscenaci jsou: Velitelský i televizní štáb mají mobily. A když je řeč o veverkách, má je publikum za skomírající partaj hlodavců, v ptáky šplhavce proměněnou. Jenže veverky jsou už v původním scénáři.
Efekt podobný jako když cenzura v roce 1986 chtěla necelý rok po dokončení filmu zakázat Zelenkovu pohádku Čarovné dědictví Václava Řezáče jenom proto, že ježibaba v něm sípá: „Navařím ti černobylu.“ To naštěstí Klarinetům nehrozí.
V režijně a významově do mrtě promyšleném kousku dokázali vyřešit i problém jak na jevišti proměnit zbraně v rukou vojáků v hudební nástroje. Krátké oslnění diváků, zatmívačka a rota techniků bez jediného křísnutí kovu o kov ten zázrak uskuteční.
Mít takovou možnost naši strůjci reformní prosperity, nevedly by to ani veverky od deseti k pěti. Jenom – pravda – už nemají čím oslňovat ani ti nešplhovití, natož ony.
O poztrácené naději
Dokonalost. Nejpříhodnější slovo pro Stránského Kdyby tisíc klarinetů. Moravští Slováci umí zpívat, to víme. Jaké vlohy pro dominantní step v nich ale dokázali objevit Aneta Michalčíková a Jan Bursa, to se také nedá nazvat jiným slovem. Na jevišti září Tereza Novotná (Tereza), navrátilec Anna Pospíchalová (Agáta) a s nimi Vojtková, Josková, Nakládalová, Mitáčková, Šulaj, Hejcman, Trčálek, Kubáník i novic Stránský mladší. A všichni ostatní!
Píseň o rose, Jestli se, slečno, nepletu, Glori aleluja, Motýl, Já nemám ráda muže, Tereza, Babeta, Blázen a dítě, výpůjčky z Dr. Matrace (Co jsem měl dnes k obědu) i odjinud. Pamětníci slzí, mladí, pokud mají duši, žasnou, jak ta léta šedesátá byla plná poezie, co nikoho nezabije. A naděje, kterou dneska už skoro všichni poztráceli.
Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ján Roháč, Vladimír Svitáček: Kdyby tisíc klarinetů! Divadelní adaptace Igor Stránský. Režie Igor Stránský, dramaturgie Libor Vodička, asistentka režie Pavlína Hejcmanová, výprava Eva Jiřikovská, choreografie Aneta Michalčíková, Jan Bursa, hudební úprava, instrumentace Karel Cón, hudební nastudování Josef Fojta, pohybová spolupráce Pavel Majkus. Premiéra 21. dubna, psáno z první, dopolední reprízy 23. dubna 2012.