Hlavní obsah

Cid - Corneillův příběh z časů reconquisty na prknech divadla v Brně

Právo, Jiří P. Kříž

Pro Francouze je Pierre Corneille (1606 – 1684) dramatikem velkým jako pro Angličany Shakespeare. U nás ho národní obrození opomenulo, a už jsme to zpoždění nikdy nedohnali. Je proto dobré, když se z množiny jeho her čas od času objeví aspoň nejznámější – Cid.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Evelína Kachlířová (Cidova Jiména) a Pavla Vitázková (Doňa Urraca, kastilská infantka).

Článek

V překladu Vladimíra Mikeše ho s citem pro vykročení z mantinelů barokního divadla nastudoval v Městském divadle Brno Slovák Roman Polák. Z množiny jeho inscenací zaujaly v posledních letech Ivanov Slovenského komorního divadla Martin nebo Anna Karenina ve Slovenském národním divadle. Stvořil další výrazově jedinečnou inscenaci, tentokrát v Brně.

Zrození Cida

O autorství Corneillova Cida se vedly polemiky od premiéry v roce 1637. V autorův prospěch je ukončil kardinál Richelieu, který mu předtím nebyl příznivě nakloněn. Drama o vášni, cti, věrnosti a o službě králi se ale postupně stalo takovou legendou, že v kostýmu Cida si přál být a je pochován i herecký idol 50. let Gérard Philipe (hrál ho r. 1951).

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Zdeněk Junák (Don Diego) a Jiří Mach (Don Rodrigo, jeho syn, později Cid).

Rozporuplné názory se objevily i na Polákův výklad hrdiny starých chansons de geste žakéřů 12. století; nejznámější jsou Píseň o Cidovi a Píseň o Rolandovi. Teoretikové neskousli, že Polák „zradil klasicismus“. Hloupost je to stejná, jako kdybychom Corneillovi vyčítali, že zradil raný středověk.

Inscenace Cida v MDB má vyhraněný styl. Zaujme scéna Pavla Boráka řešená jako aréna pro býčí zápasy. Jako šíjí zraňovaného zvířete projíždí kruhovým prostorem toreadorova kopí. Také kostýmy Petra Čaneckého jsou inspirovány pikadory a matadory maursko-španělské koridy. Dominantní rudá, a bílá s černými - nebo zlatými královskými prvky.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Viktor Skála (Don Fernando, první král Kastilie), Pavla Vitázková (jeho dcera Doňa Urraca), nad nimi Zdeněk Junák (Don Diego), Jaroslav Matějka (Don Arias), Patrik Bořecký (Don Alonso) a Irena Konvalinová (vychovatelka Leonora).

Láska dětí rodů z královy družiny, urážka otce, synova pomsta ve jménu otcovy cti, dovolávání se práva dcery v souboji zabitého otce jejího, zrození Cida z nešťastné lásky k Jiméně a po vraždě jejího zploditele smrt vzývajícího Dona Rodriga.

Foto: Jiří.P. Kříž, Právo

Zleva Miroslava Kolářová (vychovatelka Leonora), Evelína Kachlířová (Jiména), Irena Konvalinová (vychovatelka Leonora) a Pavla Vitázková (kastilská infantka Doňa Urraca).

Porce vášnivosti

Stylotvorným prvkem je i taneční La banda torera (choreografie Hana Kratochvilová), jen naznačující flamengo či paso doble. Udává tón i přepjatým hereckým výkonům. Větší vášnivostí disponují Evelína Kachlířová (Jiména) a Pavla Vitázková (kastilská infantka Urraca), která ji v sobě musí krotit. Jsou jí obdařeny i vychovatelky Elvíra a Leonora, Miroslava Kolářová a Irena Konvalinová.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Evelína Kachlířová (Cidova Jiména)

Napětí nese příběhem z mužů jen Lukáš Janota a jeho Don Sancho. Ostatní pánové – Jiří Mach v titulní roli, otcové Zdeněk Junák, Petr Štěpán i kastilský král Fernando, Viktor Skála, vyhrocenost charakteristik poztráceli. Cid je ale herojským příběhem hodným doporučení.

Celkové hodnocení 80 %

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám