Článek
„Jsou to většinou témata, která mě trápila a o kterých jsem hodně přemýšlela. Je třeba k nim ale přistupovat s nadhledem,“ říká výtvarnice a zároveň hudebnice. Jistá příběhovost, surová forma plátna a utlumené barvy jsou společně s technikou spreje a šablony pro její rukopis typické.
Laďa Gažiová pochází ze Slovenska, z rodiny chemického inženýra a psycholožky. Za to, že je Romka, se nestydí: „V umění nikoho nezajímá, jakého jste původu, ale na veřejnost to, že se vzdělaní Romové hlásí ke své kultuře, může mít pozitivní vliv.“
Po střední škole, na které v Košicích studovala obor keramika a porcelán, se přes drobnou mezizastávku na Fakultě umění v Košicích a stáži v pražském ateliéru Vladimíra Skrepla usadila na VŠUP u Jiřího Davida. Praha jí přirostla k srdci.
Sprej je určitá forma odosobnění
„Malířka jsem chtěla být vždycky, ale na střední jsme obor malba neměli. Vlastně si myslím, že to bylo dobře. Asi by mě to zdeformovalo, protože se často stává, že vás na střední něco naučí a pak přijdete na vysokou a učíte se těch nánosů zbavit,“ uvažuje laureátka Ceny kritiky pro mladé výtvarníky, která má za sebou i hojný počet výstav v zahraničí.
A jak se dopracovala k technice šablony a spreje? „Dlouho jsem svou techniku hledala. Velká inspirace vyšla z komiksu a streetartu, nejprve jsem kombinovala sprej a akryl a pak se to vyčistilo jen do spreje. Se sprejem v ruce se mi líbí ten odstup, že se jako klasičtí malíři plátna nedotýkám. Je to určitá forma odosobnění.“
Jedna z nejvýraznějších sérií je ta týkající se tragédie v Beslanu. Velkou inspirací je Ladě Gažiové také Afrika. V současné době připravuje s přáteli výstavu do Stockholmu, kde by se měla otevřít v lednu: „Chtěla bych zkusit prostorové věci, objekty z papíru.“ Do zahraničí by nejraději na nějakou dobu přesídlila: „Potřebuji nový vzduch a podněty k práci.“