Příběh alba je dobře známý. Filozof, spisovatel, básník a mýtická postava českého undergroundu Egon Bondy (Zbyněk Fišer) viděl v roce 1972 koncert Plastiků a prý prohlásil, že by měli zpívat spíše jeho texty. O rok později se už Hlavsa a Jirous probírali jeho básněmi, často i desetiletí starými, které nikde nemohly vyjít, a vybírali.

V roce 1974 pak skupina přijela na hrad Houska, kde byl kastelánem Svatopluk Karásek. Nahrávalo se v zimě a s minimálním vybavením, samozřejmě naživo a vznikla temně rocková deska s free-jazzovými sóly, která proslavila nejen Bondyho verše: „Když je dnes člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet, ale těm, co je čtyřicet, je toho vyblít ještě více“.

Všechny zájemce o podrobnosti ze života Plastic People jistě potěší velmi podrobné informace v bookletu od Jaroslava Riedela.