To, že si zbylí členové Doors přizvali mladého neznámého zpěváka jménem Miletič, se ukázalo být více než dobrým nápadem. Nejasné tušení, že by mohlo jít o vážné a nudné setkáni starých pánů, rozptýlil hned první písní.

Reakce publika, jež tvořili asi z poloviny pamětníci Doors a z poloviny fandové okolo dvaceti, třiceti let, byla až překvapivě živelná. Jediným zabijákem show se tak stal nešťastný prostor Kongresového centra neboli Pakulu. Koncert byl na sezení, jenže nikdo sedět nechtěl a nejdivočejší tanečníci byli brzy fyzicky inzultováni ochrankou. Posléze vstal celý sál a bitky před pódiem ustaly.

Krieger a Manzarek se drželi stranou, střídali se v sousředěných sólech a frontman dodával koncertu energii a šmrnc. K Morrisonovi odkazoval typickými černými koženými kalhotami i velmi podobným zpěvem, doprovázeným divokými přískoky a tanečky. Miletič jistě není démonický génius Morrisonovy velikosti, prakticky vzato ale prokázal, že je tím nejlepším Morrisonem, jakého můžete v roce 2010 mít.

Krieger exceloval flamenkovým úvodem keSpanish Caravan či jedním nečekaným jižanským slide sólem. Psychedelií spíše šetřil, žádné čtvrthodinové improvizace se nekonaly, podobně i precizní  Manzarek u kláves.

Obrovské ovace vyvolávaly nejznámější skladby Break on Through, L.A. Woman, Roadhouse Blues, People Are strange a samozřejmě Light My Fire. Jen trochu zamrzelo, že zapomněli na kultovní Riders on the Storm.

 

Celkové hodnocení: 85%